Tak ráda slyším tvůj hlas.
A mé vlastní věty
marně závidí křídla mým myšlenkám.
Tak ráda slyším tvůj hlas.
A chci tě jen obejmout a mlčet.
Mít volbu slov,
když přijde jejich chvíle
a volbu ticha,
když budem oba chtít...
nemluvit, jen dýchat.
Připadám si náhle jako dítě
- slyším hlas u svého ucha
a zjišťuji s údivem:
Proč tě nevidím?
Vždyť jsi tak blízko.
Mé srdce je tě plné.
Proč je má náruč prázdná?
A mé vlastní věty
marně závidí křídla mým myšlenkám.
Tak ráda slyším tvůj hlas.
A chci tě jen obejmout a mlčet.
Mít volbu slov,
když přijde jejich chvíle
a volbu ticha,
když budem oba chtít...
nemluvit, jen dýchat.
Připadám si náhle jako dítě
- slyším hlas u svého ucha
a zjišťuji s údivem:
Proč tě nevidím?
Vždyť jsi tak blízko.
Mé srdce je tě plné.
Proč je má náruč prázdná?
Hodnocení: 3.75
(celkem: 15, počet hlasujících: 4)
(celkem: 15, počet hlasujících: 4)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Dveře | Telefon | Štírovník | Bolest | (M)učení