Naše dřevo zrálo v nitru rozložitého dubu.
Na světlo ho vynesly kruté sekyry dřevorubců,
ze zručných rukou tesaře přijalo svůj tvar.
A tak jsme se zrodily my - dveře.
Kovář nás povolal do služby klikou z mosazi,
do veřejí nás vsadily mužské ruce.
Teď světíme klid vesnického stavení.
Rok co rok psaly drobné dětské ruce
tři tajemná písmena na naši zárubeň.
Každé jaro vlídně vítáme střapaté chlapce
s pomlázkami v nedočkavých rukou.
Přes náš práh byla přenášena černá truhla
i zrůžovělá nevěsta v rukou ženicha.
Bolest i radost života uslyšíš v hudbě našeho skřípotu.
Tak cizinče vstup - jsi vítán...