Chtěl bych...
Ti balit nohy do deky,
a vrnět blahem.
A podávat svou lásku, co léky.
A když už vstanem,
pak jen spolu dýchat na věky.
Pokud bychom vůbec vstali.
A když ne, tak s rukou za krkem
v posteli kafe s mlékem pili
a s tebou v dojetí hlubokém
v klidu západ slunce posvětili.
Dleli bychom pak od pasu dolů v objetí
a v teple noci spřádali své plány.
A ve chvilce milostného splynutí,
kde nejsou žádné meze žití dány,
skončili až tam, kam naše srdce doletí.
Chtěl bych…
s tebou vstávat s rozedněním
a společně usínat,
když už se den v soumrak mění.
Rukou upřímnou pak plašit noční stíny,
měnit chmury v zapomnění.
Všechny stesky nechat na zápraží stát.
Hodnocení:4.75 (celkem: 19, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
...Tááákhle malej... | Simoně | Obhajoba | Černý kafe | Evoluce