Chtěl bych...
Ti balit nohy do deky,
a vrnět blahem.
A podávat svou lásku, co léky.
A když už vstanem,
pak jen spolu dýchat na věky.

Pokud bychom vůbec vstali.
A když ne, tak s rukou za krkem
v posteli kafe s mlékem pili
a s tebou v dojetí hlubokém
v klidu západ slunce posvětili.

Dleli bychom pak od pasu dolů v objetí
a v teple noci spřádali své plány.
A ve chvilce milostného splynutí,
kde nejsou žádné meze žití dány,
skončili až tam, kam naše srdce doletí.

Chtěl bych…
s tebou vstávat s rozedněním
a společně usínat,
když už se den v soumrak mění.
Rukou upřímnou pak plašit noční stíny,
měnit chmury v zapomnění.
Všechny stesky nechat na zápraží stát.