Čas hledá naděje
cestou modrých vod,
jak z písku závěje
znaven letí bouří.
Čas zvedá krůpěje
i můj horký pot,
je to chlad od řeky,
co mé srdce souží.
…a tma ta zvedá
černé dlouhé řasy,
když mně to nedá,
hledám, co se ztrácí.
I když to pocítím, tak vůbec nevzlykám.
Čas hledá naději
a já se dotýkám.
Parfému těla, je to tvé ovzduší,
nedýchám,
nikdo netuší,
že jednou vklouznu
a odemknu si klíčem.
Čas je žal,
naděje,
já jsem jeho chtíčem.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ráda jsem si ji přečetla. Jen je na mě v té poslední sloce příliš otřepaných slov. Čas, naděje, žal. Já bych radši zanechala třeba jen jedno z toho a ostatní řekla jinak, ale možná to tak nesedlo pouze mně. Takový jest můj pocit )
Naděje x závěje x krůpěje - mi moc nesedí, ale to asi proto, že na tyhle rýmy nemám zrovna nejhezčí vzpomínky /taky jsem je použil/
Celkově si myslím, že některé ty rýmy jsou strašně otřepané a spíše ti škodí.
Líbí se mi - "Parfému těla, je to tvé ovzduší".
Celkově pocit dobrý...
Po štěstí | Smutně krátká | V nedbalkách | S lehkostí | Dáma