Čas hledá naděje
cestou modrých vod,
jak z písku závěje
znaven letí bouří.

Čas zvedá krůpěje
i můj horký pot,
je to chlad od řeky,
co mé srdce souží.

…a tma ta zvedá
černé dlouhé řasy,
když mně to nedá,
hledám, co se ztrácí.

I když to pocítím, tak vůbec nevzlykám.
Čas hledá naději
a já se dotýkám.
Parfému těla, je to tvé ovzduší,
nedýchám,
nikdo netuší,
že jednou vklouznu
a odemknu si klíčem.

Čas je žal,
naděje,
já jsem jeho chtíčem.