za obrazem šplouchlo zrcadlo
asynchronní pupeční šňůra
lebky
bylo ráno z chomáčů spánku
a bolela tvář
za čelem mizela bezestopy
říkal že holubice ho děsí
/celé dny s kamenným pírkem na rameni/
že pokleky padaj vzhůru zády ke dveřím
dostal do držky/ hospoda byla plná
v prázdným kostele zvonili
chvíli před tím než došel chlast
byl konec měsíce
konec slunce
každou chvíli davy slušivě bez těla
s nahou duší
vyklepávaly prach z kostěných otazníků
a venku zpíval drozd
docela reálně a nahlas
a jemu se bez hlavy chtělo zase spát v matce
Hodnocení:4.8 (celkem: 24, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 64x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Mně to dech docela vyrazilo, protože slovní zásoba je ohromující.
"byl konec měsíce / konec slunce / každou chvíli davy slušivě bez těla / s nahou duší vyklepávaly prach z kostěných otazníků a venku zpíval drozd / docela reálně a nahlas"
Moc prima obraz, jako bych to viděl, protože moje stavy to celkem vystihuje.
Nechci tím tvrdit, že jsem správně pochopil, o co jde, ale literatura se píše pro čtenáře a tak mi to zkrátka sedlo.
Poslední verš je jeden z těch, po jejichž přečtení mě naštve, že něco takového nenapadlo mě. Rozhodně vysoká úroveň.
A taky musím pochválit název, protože vymyslet básni i "obal" není žádná legrace a tenhle mě sem doslova dotlačil.
Tahle mi, Ingrid, nevyrazila tolik dech, jak tvé předchozí. Ne proto, že bych jí víc rozuměl. Tomu rozumět (rozumět jako rozumět těžko). Používáš postupy abys nakrmila čtenáře aniž by musel pochopit. A tady mi přijde, že je ti trochu příliš vidět do kuchyně. Je to dobrý, moc dobrý trik. Ale za mě to ještě není kouzlo.
Jé to už je dost dávno. Budu to muset složitě číst a porovnávat se svým komentářem, ale pokusím se
...
Nuž pojmu ten komentář trochu jinak a trochu znova. Ty umíš ve svých básních se slovy to, co se mi asi nikdy nepodaří. Úžasně proplétáš významy, obsahy, pojmy, náznaky do krásných subtilních struktur, kterou jsou ale nezničitelně pevné.
Na druhou stranu mi u tebe dlouhodobě chybí filosofická hloubka. Možná je tvá hloubka příliš hluboká, až na ni nedohlédnu a proto ji nevidím, ale nevidím ji. Nemusí to být filosofická hloubka v klasickém slova smyslu. Může to jednoduché primitivní spojení slov, které jde ale na dřeň a na podstatu. Na mysli mi tanou Skácelova slova o kapce: váží málo skoro nic. A v tom je všechno o kapce. Dostává se až na její jádro a dřeň. Samozřejmě svou vlastní cestou a postupem. U tebe mi toto prostě chybí. Skvěle fabuluješ. Mnohdy mi to zakrývá cokoli z té básně, říkám si, že je tak důkladně propletená, že v ní přece něco musí být... Tady jsem ale - teda myslím si - našel tak trochu způsob svého proplétání a když jsem slova rozpletl, nic mi nezůstalo. Tak jsem to myslel. Jestli chceš, abych se konkrétně rozepsal o tom, v čem vidím základ výstavby této tvé básně, pokusím se.
s pozdravem OŘ
Protinožčí | Trysklé | kornouty od šejkspíra | Z(ní) | Z jeho mlčení