bolíš, tak bolíš,
slunce moje
já celou noc
tam ve své duši
hřebenem z prstů
vlákna rozplétala
labyrint ticha
ten chomáč nicotný
co kajkám vítr sebral
z hnízda vprostřed léta
jsem šacovala snažně
jen abych našla
odkud bolest
čiší
až nakonec jsem našla tebe
jak zlatou jehlici
se šelmím okem zeleným
vbodnutou
přesně uprostřed
mé duše
tam
co má být Bůh
a není
slunce moje
já celou noc
tam ve své duši
hřebenem z prstů
vlákna rozplétala
labyrint ticha
ten chomáč nicotný
co kajkám vítr sebral
z hnízda vprostřed léta
jsem šacovala snažně
jen abych našla
odkud bolest
čiší
až nakonec jsem našla tebe
jak zlatou jehlici
se šelmím okem zeleným
vbodnutou
přesně uprostřed
mé duše
tam
co má být Bůh
a není
Hodnocení: 4
(celkem: 16, počet hlasujících: 4)
(celkem: 16, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Verše se rozvinuly jako od poupěte ke krásnému květu květiny. Moc se mi to líbí a ten závěr je úžasný.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Podvečerní | Šachová pohádka | Ne ty | Noční | Básnické moudro