Kradu se k Tobě
postranní uličkou
- dříve jsem chodila
středem hlavní lodi,
kolena nížila
před oltářem Božím,
tak hrdá ... a čistá
ve své víře,
tak pevná ...
Kradu se stínem
s kapucí do tváře
- dříve jsem chodila
s hlavou nepokrytou,
ctila jsem Tě
krásou invokací,
tak jista, že hříšnost
je jen mimo mě
a pýcha ...
Kradu se k Tobě,
už dávno ne bez viny.
Hříchy, co z lásky jsou,
pod pláštěm ukrývám,
ještě ne pokorná,
ještě ne volná.
Říká se, Pane,
že odpustíš mnohé
... pro lásku ...
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Víš, Hesoino - báseň je to podstatě autoanalytická - pochybovačná - o sobě. S Bohem to nemá nic společného. Víš přece, že nic se neděje bez jeho vůle. Co by to bylo za Boha, aby ti dovolil cokoli a pak tě za to trestal? Volovina... Bůh má jiné starosti, než posloudchat naše skučení. Žij a nečum okolo... život je krátkej jak......... - no : neznám nic kratšího
Prd - nejsou hříchy z lásky - snad jen z bezduchého sexu, ale i to je diskutabilní. Nic se neděje bez vůle Boží, tak co furt škemráte o odpuštění ? Prd - milujte, dokud vám to dovolí věk a zdraví. Ujišťuji vás, že není nic krásnějšího než láska a i ten nejchudší při ní zapomíná na svou bídu.
Saxifraga | Lovec jelenů | Antoniovi | Kde nic... | Nokturno