V místech, kde voní jen suché růže
víno se mění ve vodu,
nepřišel čas lidského rozchodu
pod vlivem zelené víly,
čerpám z ní síly,
tak blízko jsem k cíli,
tak hluboko,
tak daleko
nebyl jsem nebudu,
už nikdy víc.
Stíny se táhnou
daleko od lesa
když noc přichází
pak padají masky
z lidských tváří
a každý je jinačí,
a každý se stejný zdá,
a chřestící klíče
jak čepele končí
ve víru temnot.
Pravěcí kati a přísedící
V porotě neví nic
O životě neví nic
O životě.
Jen ubožák,
Jen ubožák,
Touží po snadných cílech,
A ještě větší ubožák si lehký cíl ztěžuje.
Pravda není venku
Pravda není vevnitř,
Pravda není mezi.
Pravda není když není.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 2x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jedna z nejlepších básní, co jsem za poslední dobu četla, a nejen na Poetovi. Konec mi trochu nesedí... ale "zelená víla" to vyrovná :o) (Tak se říká absintu,ne?)
Za soumraku | Střepy | Přísaha rána | Těžké otazníky | Bohem zapomenutý bohém