Střepy

střepy ze mě, střepy ve mě.


Autor: Winc, 4.4.2008, Básně

  

Je jako jizva.
Tak čerstvá a mladá.
Štěstí, že již neteče krev.
S ptáky a netopýry odletěla na křídlech,
noci ach noci zbabělá,
pouliční osvětlení
a skupina civí na měsíc,
sloupy a topoly
vytvářejí silulety.
Jdeme spát do hlíny
jak rodiče,
jak naše děti,
bylo to tak po staletí,
tma, ta tma a hvězdy nad hlavou,
rozkomíhaly se sem a tam jako přízraky s chůzí loudavou.
Paříž nebo Praha,
jedno je to přece
jak kolečko u trakaře,
jako cukr nebo med,
jako barva,
jako čaj,
jako šlehačka s čokoládou,
jako den,
jako noc,
jako pět minut... nebo už půl hodiny,
jako ty sloupy a topoly co dělají siluety.
jak básníci,
stojí na břehu řeky,
vkročit se bojí tak stále jen stojí a sténají...
Sténají a tahají se za košile jako malé děti,
počkej přece měsící,
počkej přece roku,
honí se jen za svým snem až píchá je z toho v boku.
první vkročil do vody,
zdá se být teplá a hluboká,
jako myšlenka na domov,
jako v hlavě kulka,
jak jen se dostat na stranu pravou?
hodil žabku,
krčil se i jeho syn,
taky chtěl házet,
ale nemohl,
ruce mu svazovala láska a pokora.
přísahal jsem,
smrt našla si mne,
nepřísahej bratře Jane,
přerozený ve svém nitru
ale pořád stejný
těžko se to čte
a tíž poslouchá se,
kdo hledá najde,
kdo hledá toho,
co našel ztratí se.
takový je zákon,
taková jsou pravidla,
pravidla se dodržují.
špatně skončím,
nic mi není.

Hodnocení: 5
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>