V místech, kde voní jen suché růže
víno se mění ve vodu,
nepřišel čas lidského rozchodu
pod vlivem zelené víly,
čerpám z ní síly,
tak blízko jsem k cíli,
tak hluboko,
tak daleko
nebyl jsem nebudu,
už nikdy víc.

Stíny se táhnou
daleko od lesa
když noc přichází
pak padají masky
z lidských tváří
a každý je jinačí,
a každý se stejný zdá,
a chřestící klíče
jak čepele končí
ve víru temnot.

Pravěcí kati a přísedící
V porotě neví nic
O životě neví nic
O životě.
Jen ubožák,
Jen ubožák,
Touží po snadných cílech,
A ještě větší ubožák si lehký cíl ztěžuje.
Pravda není venku
Pravda není vevnitř,
Pravda není mezi.
Pravda není když není.