Anachronismus lásky
běží po myší stopě...
už není nic, nic
snad jen sedmikrásky
schovává vítr v klopě...
na jarmarku marnosti
vyje meluzína
a tak hloupě křičí,
že milovat máš toho, koho chceš...
já mám ráda svět,
když všechno řve a syčí
a bohémové balancují
s kapkou potu na nose...
tak s hlavou svou na podnose
miluj si je
a nebudeš...
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
já bych chtěla milovat, koho chci, ale to bych se mu musela obětovat... nemůžu žít s člověkem, kterej lítá na obláčku, a nemůžu do něj ani hučet, aby na něm nelítal... jako milence ok, proč ne, to by bylo hezký.... ale co řekne svědomí, na to se ptám.
V tom začátku je takový divný, krkolomný přechod z myší stopy do větru - ale prosím, já taky vždycky nemyslím lineárně. Jinak je dobrá - trošku v mlze, trošku nad zemí...
Ranka | Anachronismus lásky | Víra | Rozveselení | Pohádka