Země se otřásala v základech. Obloha byla prosvícena rudou barvou, jako by samotná nebeská klenba prudce krvácela. A mnohé to dokazovalo, neboť z nebe pršel oheň, horoucí peklo přeneslo svůj planoucí zrak na zemi, z níž tryskala láva. Svět se topil ve své vlastní nenávisti. Rozvodněné řeky zaplavily celá území, moře se přelila přes pevninu, celá města byla smetena náporem obrovských vln horkého moře, proti němuž se pomalu valilo žhavé magma. To vše díky meteoritu, který dopadl doprostřed oceánu. Psal se rok 2012, bylo 21. prosince. Poslední z lidí, kdo na tuto podívanou hleděl, byl stařičký buddhistický mnich na vysoké hoře uprostřed Tibetské náhorní plošiny...
Tlustý pán, sedící na prosezeném sofa s pivem v jedné, a ovladačem v druhé ruce seděl před upatlaným televizorem, z něhož mu právě hluboký hlas stanice Nova oznamoval, že se jednalo o upoutávku na postapokaliptický film, který se při příležitosti konce mayského kalendáře pouští v osm hodin večer.
Obrazovka se náhle zatměla, zhasla všechna světla, a ozvala se ukrutná detonace. Byla to atomová bomba. Lidi nakonec zahubila nikoli příroda, nýbrž jejich nadutost a touha po moci. Mayské předpovědi se vyplnily…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Vincentův povzdech Gauguinovi/ Už nikdy | Osudné spláchnutí | Povídka z Bohnic | Nový začátek | Úvaha- Absolutní dobro