2 989 autorů
Kdo nepřekoná horský hřeben, nedojde k nížině.
[Přísloví čínské] Další >>
Jeden obyčejný den
Jsem Marcela Rosoe a v mém životě se neodehrávají žádné dramatické změny a můj pohled na věci se nemění ze dne na den, ale pomalu a nenápadně. Tomu se říká dospívat, ne? Ani dnešek nebude jiný, prostě jen další obyčejný den...
Autor: Kristýna Fajkošová
,
26.5.2009,
Povídky
Jsem Marcela Rosoe a v mém životě se neodehrávají žádné dramatické změny a můj pohled na věci se nemění ze dne na den, ale pomalu a nenápadně. Tomu se říká dospívat, ne?
Ani dnešek nebude jiný, prostě jen další obyčejný den...
7:00 Crrrrrr! Mé reflexy a povědomí o světě se ještě neprobudilo, nicméně ten otřesný zvuk mě irituje natolik, že v nemotorném pokusu o jeho vypnutí, skončí budík někde pod postelí. Aspoň je už konečně zticha. Nu co, není to poprvé. Už je otlučený natolik, že z jeho původně kostkovitého tvaru je jakási bachratá koule. Aspoň máme náhradní kouli na petangue.
7:30 Po sprše se moje nálada rapidně zvedla. Na kapkách vody odrážejících se od kůže a hedvábné vůni sprchového gelu je něco neuvěřitelně uklidňujícího. Rychle jdu do kuchyně než vyprší čas a já se budu muset rozhodovat mezi ztrapněním se hlasitým kručením břicha nebo pozdním příchodem.
Na plotně leží už polovychladlá vajíčka se slaninou, zatímco taťka si čte noviny za stolem. "Dobré ráno", zamručíme pozdrav a zbytek snídaně se nese v mírně trapném, ale spíše souhlasném tichu.Po očku si prohlížím taťku, jak dočítá noviny a zapíná opasek s pistolí a šerifskou bundu. Šerif Rosoe. Jsem na něj hrdá, je nejlepší polda ve městě.
Je to trochu ironie, on šerif, já studentka historie a zlodějka, ale pravda je, že vše co umím, mě naučil můj otec. Každý večer mě učil, jak se orientovat ve světě zločinu. Možná i díky těmto znalostem je v hlídání pořádku tak dobrý. Jen jednomu se vyhýbáme, taťka vyšetřování krádeží a já akcím v našem malém městečku. A tak u nás máme nejnižší počet nejen výtržností, nehod a tak, ale i krádeží ve státě.
8:59 Dobíhám jako poslední do třídy a rychle utíkám k nejbližší prázdné židli, ale třmeny batohu se mi zapletou mezi nohy a jen už vidím jak se rychle přibližuje roh stolu. Naštěstí se mi podaří rukama zbrzdit pád, a tak jsem upoutala pozornost jen několika chichotajících se lidí poblíž.
13:00 Zbytek školy probíhá v nudné všednosti až do odpolední hodiny chemie, kterou mám povětšinou se studenty pedagogiky.
Profesor ještě nedorazil, a tak se se zívnutím koukám tupě na dveře a v duchu opakuji, kterými chemikáliemi roztavím ocelový zámek.
Najednou se celý svět zastaví, když se ve dveřích objeví Liam. Co tu dělá? To už o něm sním i ve dne? Jeho tmavě hnědé vlasy házejí rezavé záblesky a zelené pronikavé oči běhají po třídě až naleznou jediné prázdné místo vedle mě. Jen na zlomek sekundy jeho oči zachytí moje a po celém těle se mi rozlije teplý šimravý pocit. Pomalým lenivým pohybem se sesune na sedadlo vedle mě, zvědavě nakloní hlavu a podívá sesměrem ke katedře, kde nám profesor vysvětluje dnešní úkol. Počkat, profesor? Kdy přišel? Zřejmě jsem zas zasnila a zapomněla na vše kolem.
Liam je studuje počítače a je takový zádumčivý tajemný typ. A já mám překvapivě pro něj slabost, obrovskou slabost.
Rychle přeletím očima zadání úkolu a jdu připravit svoji část. "Hotovo", obrátím se na Liama, "můžeš to smíchat se svým roztokem."
"Děkuji, smím?", pokyne k mé části a já pozoruji, jak očima kontroluje, zda jsem někde neudělala chybu. To nemyslí vážně, má mě za nějakou hloupou nánu? Naštvaně pozoruji na jeho tváři záblesk překvapení, když je moje příprava v pořádku. "Smím taky?" pokynu k jeho sešitu a připravenému roztoku. Rychle zkontroluji jeho část a zklamaně si v duchu musím přiznat, že ani on neudělal žádnou chybu. Nahlas ale mlčím a začnu plnit další společnou část pokusu, zatímco ho posílám jen pro suroviny. Pracuji rychle a přesně a za pár minut jsme hotovi, asi o hodinu dřív, než bude hotová kterákoli jiná dvojice. Podívám se na Liama a okamžitě mě oslní jeho sexy obrovský úsměv.
"Jsi dobrá. Lepší než kterýkoli člověk, kterého znám."
"Chtěl si říct kterákoli holka, ne?"
Liam se zamračí a koukne mi přímo do očí. "Ne, řekl jsem, co jsem chtěl říct. Kterýkoli člověk."
Na to pokrčím rameny a až do konce hodiny oba vyplňujeme protokoly, které zbytek třídy bude muset dělat doma.
23:00 Venku už je černá tma a já vyjíždím svým tichým autem na akci do sto kilometrů vzdáleného města. Cílem je zásilka tuctových diamantů, žádné speciální znamení, žádný unikát. Je pak lehčí je prodat. Oblečená jsem do běžných červených šatů, do černého trikotu a šedého pláště se převléknu až cestou.
Akce je klidná. Na zámek a bezpečnostní zařízení naliju kyselinu, a v klidu se projdu kolem bloku. Nechci na sebe upoutávat pozornost. Zatím kyselina vykoná svou práci a já vejdu tiše dovnitř, schovám plášť, ať nepřekáží a elegantně obejdu veškerá bezpečnostní zařízení ke své kořisti a zpět. Kdo by řekl, že tak nešikovné tělo jako je to moje, se umí pohybovat tak elegantně, když se vyhýbá laserům.
Po akci se zamaskuji zpět do svého pláště a vracím se k autu. Nikdo mě nerozezná od kterákoli jiné studentky vracející se domů z klubu.
Dorazím domů krátce po jedné a s radostí vklouznu do nadýchaných peřin. Snad se mi budou zdát sladké sny.
Chytí mě někdy? Pozve mě někdy Liam na rande? A co se stane pak?
Ať to bude cokoli, nebude to pohádka a nebude to peklo. Bude to jen další den za dnem. A jediným způsobem, jak poodkrýt budoucnost je tyto dny prožít.
(celkem: 27, počet hlasujících: 7)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
kvalitní komentář (0)
A vis mylenko, ze s tebou souhlasim? Fakt jsis to hodnoceni jen tipla? Kdybych ho mela totiz hodnotit ja, tak si tu -2 taky dam.
kvalitní komentář (0)Jiní to dělají "anonymě"... já jen chtěla, aby si to Kristýna vyzkoušela na vlastní kůži
třeba jí to pomůže.Prostě jsem text začala číst a zdál se mi tak nudný a nezajímavý, že jsem ho ani nedočetla... myslím, že v případě, že text nezaujme si takové hodnocení zaslouží...možná ještě vyšší mínus, ale já holt ty vaše mínusy nějak nemusím
kvalitní komentář (0)
Tobě přece na hodnocení nezáleží
vracím ti jen to Tvé. kvalitní komentář (0)kvalitní komentář (0)
To, že se jmenuje Rosoe místo RosCoe je dáno tím, že jsi se přehlédla a nebo je to naschvál?
A pak mi nedala tahle věta: Jen jednomu se vyhýbáme, taťka vyšetřování krádeží a já akcím v našem malém městečku. A tak u nás máme nejnižší počet nejen výtržností, nehod a tak, ale i krádeží ve státě.
Nějak mi to šlo proti mysli. Proč by se kvůli tomu měl zmenšovat počet krádeží ve státě?
Začátek mě trochu nebavil, ale chápu, že by to jinak nepůsobilo tak věrohodně každodenně. ;-)
Líbil se mi způsob jakým Marcela otevřela ten zámek. No a pak se mi celkově líbil jazyk a styl vyprávění! Však víš
kvalitní komentář (0)Já původně chtěla vymyslet něco strašně vtipného a originálního, ale pak mi došlo, že to neumím. :(
Tak jsem napsala jen popis obyčejného dne. Se všemi normálnostmi, co se nám stávají.
Můj poslední mobil například skončil utopený ve sklenici s vodou, jak jsem ráno v rozespalosti se snažila vypnout budík
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Zlozvyk | Pocity | Milý básníku... | Pocity I | Imprese