Já jsem moc ráda, že jsem na ni narazila přes náhodnej výběr a dala jsem ji dneska do výběru, protože, protože!
pro mě jsou v ní dvě roviny, já ji dřív tak nečetla, začala jsem na začátku a na konci si řekla - sakra?...
teď s odstupem a jiným pohledem v ní ty dvě roviny vidím, nejdřív tu tučnou, a až potom celou, a líbí se mi, líbí velmi moc.
Kouzlo nepřečtené doručené zprávy. To kouzlo pořád je, jen uvnitř, nepřečtené.
pocitovka s přidanou hodnotou, pocitová báseň.
jo, líbí se mi hodně.
Ale nezmizí; však píšeš, že se ozývají (praskají), že o sobě dávají vědět Sladkobolno bývá občas příjemné, ale není řešením žádné situace, o vztahu nemluvě.
Prokřehlé vzkazy jsou metaforou myšlenek na někoho, není to o řešení žádné situace, jen o stesku a možná i o tom, že se ten druhý zdá vzdálený nebo lhostejný.
Jejdanenky, vždyť já to pochopil, jen jsem svou druhou větou v komentáři tak trochu abstrahoval; to víš, starý muž si neodpustí čas od času přidat nějaké rádoby "moudro" a pak je akorát pro smích, nebo pohoršení.
A hezký večer přeji
Už asi chápu za jakých podmínek to dílo bylo stvořené. Abych se vyjádřila k mé definici básně "Pro me to neni o neopetovane lasce, ani o lhostejnosti." Použila jsem to čistě z důvodů přirovnání. Je to stejné jako když osoba v pubertě píše o sebevraždě a odchodech z tohodle světa. Je to něco předvídatelného, kdokoliv psal poezii, doufám si tvrdit, měl tohle období (buď ho překonal, zůstal v něm nebo jej z dokonalil). Nemělo to brýt bráno jako kategorizace, spíše nasměrování mé myšlenky, jak to vidím.
Jinak, jako malá (dokonce i teď) posílám pusy lidem vzdáleným nebo již dávno mrtvým. Sice to naplňuje smutkem, ale bez slz není umění. Vím, přesně co myslíš. Jestli to byl prvotní/životní impulz, úhel pohledu se mění lehce. Jak jsem psala, nelze odhadnout smysl básně napoprvé. I velcí umělci jsou oceňováni až po smrti.
Dido, nic proti její hudbě. Ale mohla jsi zvolit industriální verzi, bez Dido. Věřím, že se dá nalést na internetu. Taky hodně píši za podpory hudby. Jen ty slova stahují báseň...
O vyjadřování pocitu a předávání jej čtenáři. Těžký úkol i pro z kušené autory na Poeta.cz Každý vše vnímá jinak. Nemusíš být obrařena darem písma. Se podívej na Matěje Rychlého. ten verše nepoužívá a někdy co napíše je čitelné (uvádím jej z důvodu znalosti nynějších "obyvatel" Poeta.cz, nechci jmenovat staré autory, osobně sleduji poetu.cz od zrození ^^)
Pokud jde o "výzvu" či žádost. Pokusím se něco stvořit. Spíš to nejprve ale pošlu poštou Tobě, zda souhlasíš, je to Tvá myslenka.
Vyzva:
V par vecech se mylis, nebyla promyslena vubec, uprostred noci jsem se probudila a uprostred tech nocnich rozespalych myslenek se mi vybavil obraz zmrzleno zeleneho listku. A najednou mi zacaly hlavou probleskovat ty verse prvnich tri odstavcu.
Pro me to neni o neopetovane lasce, ani o lhostejnosti. Predstava chroupajicich promrzlych listku me naplnuje pocitem tepla, zvlastni ze?
Je to o takovem tom posilani vzkazu, bez toho, aby bylo dulezite, zda dojdou.
Proto ten posledni vers trochu kontrastuje s poslednimi. Me ta ledova predstava naplnuje kouzlem a vyvolava usmev.
Nikdy si, kdyz si byla mala, neposilala pred spanim jen tak nekomu pusu? A treba dokonce i nejake abstarktni osobe, treba tomu, s kym budes za deset let, nebo tomu, kdo prave ted na tebe mysli? (A nemusi to byt kluk, pusu muze dite poslat i treba mamince)
To je inspiraci te basne.
A dido, tu pisnicku jsem poslouchala dokola, kdyz jsem to psala, abych si co nejlepe vybavila ty, pocity z noci.
A posledni vec, dekuju moc, ale bojim se, ze nejvice se mylis v tom, ze to umim lepe. Je to moje prvni basen po vice nez sesti letech. Myslim, ze uz to neumim vubec. Stezi se mi dari zachytit ten obraz a pocit ve versich pro me, zda se, ze pro ctenare se mi neari zachytit uz vubec.
Takze tu je ma vyzva:
Ja to lepe nedokazu. Vyzva je, abys to zkusila za me vyjadrit ty nebo nekdo jiny. Napsat basen o predstave promrzleho listku a o pocitu, ze se ti po nekom, necem prijemne styska a ze i kdyz v realite vis, ze to nikdy nezjisti, tak tobe jde vice o ten tvuj pocit, jaky mas pri posilani vzkazu, nez o to, zda ho dostane?
Tak tedy začneme úplně od toho nejzřetelnějším. Video. Bohužel, zde já vidím první kámen úrazu.
Zvuková kulisa je pěkný nápad. Ale výběr písně se mi zdá, ne zrovna šťastný. Z jednoho důvodu,
pokud to má sloužit jako kulisa, nemělo by se tam zpívat. Už jen ten zpěv(nezmiňuji se o hudbě samotné) sám o sobě výraznou měrou podněcuje
atmosféru básně a zbytečně na sebe strhává pozornost. Když video, bez zpěvu. Báseň je oč tu jde, ne Dido a jeji melodrama.
Dalši věc, samotná báseň. Neříkám ani netvrdím že je zlá. Jen se mi zdá dosti neosobní. Výběr slov
je značně "umělý", děj předvídatelný. Celá báseň působí jako napsaná podle nějakého předpisového vzorce.
Neopětovaná láska/tajná láska.=> Niterní vyjádření.=> Lhostejnost/slepota příjemce.
Možná má hlubší význam pro pisatele než čtenáře, ale já jsem čtenář a osobně tohle řadím do skupiny:
náhodně přečtěná.
Nijak mne neoslovila, ani nápadem ani zpracováním. Dýchá z ní chlad, ale ne ten jako u ostatních "romatických" básní, ale chlad vyprodukovaný s jasným cílem, bezemoční.
Nerad kritizuji. Bohužel. Každý ví, že máš na víc.
Moře plné soli | Pocity | Promiň | 333 | Lucerny