Jako se položit do trávy v teplé letní noci. Položit se a nepokrytě zírat a očumovat hvězdy. S otevřenou hubou se vášnivě zamilovat do jejich mihotání, jejich tajemství, jejich hvězdovitosti.
Jako si před kremací vlastní matky zakouřit cigaretu. Stát před krematoriem a být jaksi nešťastně šťastně nešťastný. Vdechovat kouř a být. Být sám, ale být.
Jako lehnout si do postele se sobě nejbližším člověkem a naprosto spontálně a bez jakékoliv myšlenky se oddat tělesnu. Pomalému, procítěnému a něžnému. Padnout na záda a být spokojen se vším, milovat všechno.
Jako při sraní napadne seroucího dechberoucí myšlenka. Popadne toaletní papír a píše. Jedno čím. Třebas sraním. Jde o tu myšlenku.
Ano, jsi krásná kráso ducha. Jsi něčím, co nejde nahradit ničím. Jsi jedinou hodnotou, která v člověku může být a nemusí být předstíraná. Jsi nádherná kráso ducha. Jsi nepostradatelná a taková jaká jsi.
Jsi krutým věznitelem v tomto životě. Nebýt tě, nebylo by ničeho. Jen troud by zbyl.
Jsi každodenní radostí zdánlivě všedních dní.
Jsi zázrakem kterému by se mělo klanět.
Jsi zmatkem, který nikdy nevyústí v klid a pohodu.
Jsi monstrem, které ničí a zadupává.
Jsi zrůdou, která je tak krásná, tak vášnivě jsoucí.
Jsi rozumem bez rozumu.
Jsi ladem bez skladu.
Jsi podmáslím, které stéka starci po bradě.
Jsi bleším cirkusem na bleším trhu.
Jsi matrací na které byl počat Ježíš skrzevá Marii a bůhví koho ještě.
Jsi kamenem přivázaným ke krku sebevrahově.
Jsi klíčem k čistým zubům a lesklé pleši.
Jsi královnou všech královen.
Jsi krásou vtělenou.
Kráso ducha.
Už ani pucha
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
O mně | Óda | Lumpárny II | Lumpárny | Čajkovskij