Stačí nám vidiny, náznak, jen toužit,
jazýčkem po bříšku něžně ti kroužit.
Nebraň se pocitu, hlídej mou perverzi,
pozvi mě do bytu, odbourej averzi.
Prosím tě o lásku, trochu té jsoucnosti,
daruj mi procházku sídlem tvé mocnosti.
Žádám dál stále, co nemůžeš přijmout,
- Ach - kráčím sám dále, snad chtěje tě dojmout.
Ty jsi má největší životní potřeba,
bez tebe nezvládám ani kousnout si do chleba.
Řekni mi do očí, jak znít bude rozsudek,
snad hlava se netočí a klidný máš žaludek.
Svědomí nezpytuj, neříkej: "Lituji!"
provždy si pamatuj, že tebe já miluji!
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.25 (celkem: 18, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
TO, CO TI NEUMÍM ŘÍCT NAHLAS |