Proč klepou na mé dveře zase,
prázdnost, smutek a samota?
A já znovu jim nebráním se -
neb s nimi po léta jsem sepjatá.
Mou hlavu přicházejí navštívit
znovu - a skrývat se je marné!
Vetřelci, kteří umí nic než otrávit
duši mou - i srdce mé černé.
Že splín musí stále okolo mě jít,
a že žití mé dávno již smyslu pozbývá -
Tyhle pocity nedovedou mě opustit!
Srdce mé už zvyklo si, že smutno mu bývá...
Hodnocení:2.33 (celkem: 7, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jůůů, opět hodně silná báseň. Umíš to skvěle podat, ale možná bych si více pohrál s těmi slovy. Celkem mě i na jednu stranu zklamalo, že je to tak krátké. Ale i tak tleskám.
Splín | Vladimíru P. | Cigareta | 21. 3. 2009 | Sonet