Proč klepou na mé dveře zase,
prázdnost, smutek a samota?
A já znovu jim nebráním se -
neb s nimi po léta jsem sepjatá.

Mou hlavu přicházejí navštívit
znovu - a skrývat se je marné!
Vetřelci, kteří umí nic než otrávit
duši mou - i srdce mé černé.

Že splín musí stále okolo mě jít,
a že žití mé dávno již smyslu pozbývá -
Tyhle pocity nedovedou mě opustit!
Srdce mé už zvyklo si, že smutno mu bývá...