Ve snu rozestřených dní
přecházím s hlavou položenou do dlaní,
snad v nitru jasné svítání rozežehne zář,
snad slunce samotné rozjasní mou tvář.
V pololetu stínů za oponou
se rozlétají draci myšlenek,
sedím na trůně s korunou,
co káže bestiím jejich místo
a jejich věk.
Do dáli se rozlétají zlatobílí ptáci
se zobáky zahnutými v srpek měsíce,
jsme snad ti ptáci, bestie či draci,
která krev v nás pluje nejvíce?
Ve snu rozestřených dní,
těká a kape kohoutek vodovodní,
snad v jasu jasné hvězdy stříbřice
spatřím postavu v mlze stojíce.
A rozplyne se v zamlžení, v oparu,
není již minulost k zastižení, nelze již postaru,
nová doba starou nahradila,
odešla a na vše zapomněla.
Tak tu prostě dlíme a pořád sedíme.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Sen, který ustrnul na místě | Ortel času, který se zvejí ve Tvých očích! | Modliba k Šakti |