Nebe je modré jako tvé oči,
snad potkáme se jednou na úbočí,
ale čas je neúprosný kazatel,
v rozevlátém větru se houpá zvon,
aby ti poselství lásky zaduněl,
tu možnost, tu jedinečnost, ten tón,
ale oheň Agničky tiše spí,
čas mého bytí zádumčivě uloupí
a všechno se rozpadne v prach,
jak moudří dí ve svých rozpravách
a oheň Agničky bude dál spát!
Bude to ortel času, který se zjeví
v očích tvých, v srdci mém,
do světa rozlétneš se jako děťátko,
pojíš jeho vše i jeho jed,
tvá jóga pomůže snad lidem
a odejde ta má,
neboť já jsem bytost jiného času
a ta brána se již zavírá,
odcházím a nic nepřichází zpět,
mé touhy, ať jsou jenom tvé,
dávám ti touhu svou do Tvých dlaní!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Modliba k Šakti | Sen, který ustrnul na místě | Ortel času, který se zvejí ve Tvých očích! |