Zhrublé ruce sekvojí
setřásají stíny zpod řas skutečnosti
otupělá těla továrních komínů
mizí v ohybech soumraku
brouzdám se výběžky němých úst
vyčpělá krajina cení mléčné zuby
v záděrech svědomí krčí se špetka soucitu
tlumené ticho dopadá k zemi.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Propast | Naposled | první hád(an)ka | (Bá)snění v ulicích | Koupelnové jamboree