Zhrublé ruce sekvojí

setřásají stíny zpod řas skutečnosti

otupělá těla továrních komínů

mizí v ohybech soumraku

 

brouzdám se výběžky němých úst

vyčpělá krajina cení mléčné zuby

v záděrech svědomí krčí se špetka soucitu

tlumené ticho dopadá k zemi.