2 927 autorů
Je snadnější odpustit svému nepříteli, než příteli.
[Neznámý autor] Další >>
Píše mi Tiny (O hraně a nevyléčitelném zranění)
výběr z korespondence
Autor: Tiny-A, 26.12.2021, Básně
Přemýšlela jsem o té hraně, je to důležité.
Jak to vypadá, když se dojde na hranu, o které jste mluvil?...
Nevím, jestli se Vám to někdy stalo.
Že je něco ve Vás, (nějaká síla, energie, puzení), co přehluší všechno ostatní. A i když vlastní rozum zůstává nad tím stát, vy se zachováte podle té síly. Způsobem, že není cesta zpět.
Měla jsem výhodu, že už jsem s touto silou měla zkušenost.
A věděla jsem, že tahle síla mě nutila dělat věci, co byly v mém nejhlubším bytostném zájmu, že mě takto už vícekrát zastavila. A že díky tomu jsem byla ušetřená daleko větších svízelí. Není to anděl strážný. Je to strážný velitel, co má nadhled a je schopen předjímat, co se stane, když to on nezastaví.
Něco jako když kočka zachytí tlapou kotě, které se kymácí na okraji střechy a hrozí nebezpečí, že se překulí dolů. Kotě se kroutí a škrábe, ale kočce se nevyškubne (nechce) a nechá se odnést do bezpečí.
U té druhé oblasti to bylo vlastně taky tak.
Přistihla jsem se, že vytvářím záminky, abych zkomplikovala určité situace, kde šlo o potencionální kontakt. V několika případech jsem utnula komunikaci vlastně bez racionálního důvodu... Přesto ale nešlo o zastavení.
To nastalo až jedno červnové dopoledne, když jsem se dívala na modrou oblohu, najednou bolestně uvědomila (a řekla nahlas): "Chápu tělo., Ale duše už nic dalšího nesnese, už je třeba to skončit."
Byl to moment, kdy kočka chňapla po kotěti.
Ano, kotě se kroutilo a škrábalo. Myslelo, že to stejně (tak alespoň nějak trochu) ještě půjde. Ale zase tak moc neprotestovalo. A kočka je kočka, je to máma.
Ke klidu:
Nestačila jsem Vám říci, že chvíli po našem telefonátu, mnou projela velká vlna klidu. To byla má první zkušenost s něčím takovým.
A souviselo to s tím, jak jste řekl, že já a moje potíže (já bez masky autentická) mohu sice některé lidi odradit a jiným budu lhostejná, ale že jsou lidé, u kterých to může být jinak (nevím přesně, jak jste to řekl).
Ta vlna klidu, co mnou prošla, mě uvnitř omývala.
Poté jsem zažila ještě dvě podobné, méně intenzivní vlny klidu. I ty mě omývaly.
A zasazovaly do mě úlevu, a dýchaly na zamlžené zrcadlo, jak jsem zmiňovala. Abych mohla zachytit skutečný obraz.
K Chironovi:
Neumíte si představit, jak se mému Marsu (tomu mému udatnému vojákovi), ulevilo, že drak, se kterým bojoval na život a na smrt, je stínohra.
A přitom je to tak zřejmé:
Moji reálnou vrozenou vývojovou (nezhojitelnou) vadu má zcela zanedbatelné procento dětí. A přihlíží-li se k ní v běžném životě, nepůsobí žádné potíže, rozhodně neomezuje. Neskrývám ji, případné reakce na ni se mě nedotýkají. A já si vážím těla, jak je schopné s ní fungovat! Ani by mě nenapadlo, že bych měla usilovat o změnu. Prostě takhle to mám. A je to také fajn.
A to je návod...
Odložím teď (jako u reálného) pátrání o tom, co způsobilo mé vnitřní nezhojitelné zranění.
Zkusím spíš vychytat, co vše je zasaženo.
A najít míru, kdy to v běžném životě nepobolívá nebo čím se do toho praštím. Zkusím si, jakmile "to" zachytím, pořádně si uvědomit, co konkrétně to je. A není vyloučeno, že skutečně nezhojitelného se ukáže méně, než se teď zdá.
Mám totiž i trochu smysl pro humor a to je lék k nezaplacení.
Přeji krásný letní den, příteli.
Jsem ráda, že jste.
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Takže bych určitě popřemýšlela, jaký útvar vlastně chceš psát, o čem má být...takhle útržkovitě se dlouhé dílo psát sice taky dá, ale podle mne se nepotká se zájmem čtenáře...
Párkrát jsem narazila na obrat--- co..../dělat věci, co byly / a lepší by bylo nahradit slovem - které byly...
Pak teorie o andělu strážném nebo i velícím jsou mi bytostně cizí...ale to je můj problém
Osobně, pokud píšu povídku - a mám jich zde mnoho - promyslím, o čem bude, i když převážně čerpám z osobních zážitků. Kdybych totiž sedla a "jen tak" nechala svou mysl bloumat, nebude to povídka tak, jak je charakterizovaná... úvod, děj, zápletka, pointa.
Můžeš samozřejmě psát experimentálně, ale... jak jsem již uvedla, čtenář se /pravděpodobně/ nebude chtít probíjet houštinou tvých tezí, potřebuje mít jasno, co vůbec čte. Nic ve zlém...
Za příměr s kočkou a kotětem hodnotím.
kvalitní komentář (1)moc děkuji!
kvalitní komentář (0)Reakce: Frida 
2.1.2022, 21:02Není vůbec zač, mohu se samozřejmě mýlit, jsem pouhá amatérka.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Píše mi Tiny (O hraně a nevyléčitelném zranění) | Píše mi Tiny (Ticho) | Píše mi Tiny (Klíč k duši) | Píše mi Tiny (úvod) |