Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
Hodnocení: 3
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Útěk | To se tak ohlížím | Kavárna se zrcadly | Past jménem Láska | Návod na neúspěšnou léčbu