Bez tebe žit já již nedokáži
tys ukázala mému bytí nový směr
Vykoupena byla moje duše
tvojí převelikou mocnou silou
Tys poezie matka mých snů
dala jsi mi šanci, a já po ní žíznivě hmát
Srdce si z hrudi snažím vyrvat
a složit ho k jednomů z tvých trůnů
bez lásky život dá se žit
sic trpce svým korytem života tect
Však baz citu, bez srdce je duše mrtva
Tys mi podala svou ruku
a žit mohu začit znova
Tvé můzy zasáhly mě ostrým hrotem
Pod tvojí mocí musí být každý zlomen.
Tys život básnikův i jeho smrt
ty provázíš ho na každém kroku
ty jsi jeho vlastní svět
tys jeho anděl, tys jeho útěcha
Tys matka všech bídných básníků
tys poezie, tobě se bránit nedá
Hodnocení:4.33 (celkem: 13, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Takový až řekl bych trochu vzletný styl staré školy, ovšem rýmy snů/trůnů, hrotem/zlomen, hmát/vyrvat...
Prostřední takto příliš "slitá", možná rozdělit?
máš tady napsanou takovou zvláštní věc bez lásky se dá žít, však bez citu je duše mrtva. to je trochu nesmysl ne? vždyť láska je ten největší cit, tudíž bez lásky se žít nedá. hm? naštěstí láska má mnoho podob, ale to už by bylo o něčem jiným. Podle mě jsi chtěl vyjádřit svou lásku k poezii, nicméně příliš se ti to nepovedlo vyjádřit básní.
Útěk /do(Ma)roka/ | Před popravou | Války jsou nesmysl | Noc | Poezie