Pár dní po přečtení asi nejslavnějšího románu od mýho literárního oblíbence Oscara Wilda jsem se vyskytovala ve zvláštních myšlenkách, které se mi jakoby samy napsaly na papír.
Já bych chtěl, zanechat nějaký smysluplný komentář. Opravdu. Na chvíli jsem si i věřil, že bych mohl...ale pak. Nic.
Vázaný verš zabíjí myšlenku a celkovou plynulost básně. Hodně slov je v rámci pocukrování dortu a ukojení pocitu, že to jde.
Propilovat drápky, kterými si zveš k sobě rýmy a možná by se dalo nabídnout pomocnou ruku...
Jo aha, naposledy 2010, takže opět nic.
Doriana jsem četla taky, taky v 17 ... ale on je možnost, ne východisko Básnička hezká, chápu, co v ní chceš říct ... ale bylo by to lepší méně slovy, možná;-)
Tvůrčí schopnost | Na rozloučenou | Jako Dorian Gray | Innominatus part III | Před koncem