Když o lasce se mluví
a o jejich mukách je řeč
ne každého napadá to letmé snění
a ne každý má v srdci z lítosti meč
Já myslel si, že lásek mnoho zažil jsem,
ale vice jsem se mýlit nemohl
teď se citím býti zbitým psem
jak kdybych se s ďáblem dohodl
Ne, nechci tvrdit že špatný je lasky cit
avška jí mysl má je ovládnuta
ochoten jsem pro ni žít i zemřít
v její moci je má hlava dutá
Ty její mocné spáry
neopouštějí mne dnem ni nocí
jsou to prokletí i dary
oplývají mně její velkou mocí
Sílu, moc, v duši velký děj
zallit světlem jejím
uvnitř opouští mě beznaděj
přebita citem dvojím
Láskou jenž hřeje
a k srdci memé cestu zná
vedle ní však nenávist pěje,
když duše má je tebou svázána
přesto všechno tebe miluju
smát a ve tvé naruči se vyhřývat
a tak chtě nechtě zjišťuju
že nejde, ne nejde si to neužívat
Život je barevnější a smysl dává,
když vedle tebe stojím
i vidím tvá modrá očka hravá
a jist jsem si úsudkem svojím
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Hloubání o lásce |