Když o lasce se mluví

a o jejich mukách je řeč

ne každého napadá to letmé snění

a ne každý má v srdci z lítosti meč

 

Já myslel si, že lásek mnoho zažil jsem,

ale vice jsem se mýlit nemohl

teď se citím býti zbitým psem

jak kdybych se s ďáblem dohodl

 

Ne, nechci tvrdit že špatný je lasky cit

avška jí mysl má je ovládnuta

ochoten jsem pro ni žít i zemřít

v její moci je má hlava dutá

 

Ty její mocné spáry

neopouštějí mne dnem ni nocí

jsou to prokletí i dary

oplývají mně její velkou mocí

 

Sílu, moc, v duši velký děj

zallit světlem jejím

uvnitř opouští mě beznaděj

přebita citem dvojím

 

Láskou jenž hřeje

a k srdci memé cestu zná

vedle ní však nenávist pěje,

když duše má je tebou svázána

 

přesto všechno tebe miluju

smát a ve tvé naruči se vyhřývat

a tak chtě nechtě zjišťuju

že nejde, ne nejde si to neužívat

 

Život je barevnější a smysl dává,

když vedle tebe stojím

i vidím tvá modrá očka hravá

 

a jist jsem si úsudkem svojím