Emoční přeháňka

Pocitovka vázané k mojí nemoci. Jak je teď zase pěkně, nějak to na mě padá. Nemůžu dělat fyzicky to, co bych si přála. Alespoň píšu a moc mi to pomáhá...Toužím se uzdravit a věřím, že jendou někdo najde lék:)


Autor: Tanarica, 30.3.2010, Básně

  

Jako uschlá růže,
bez sebemenší vláhy,
s laskavými trny.
Ve váze bez vody.
Toužím.

Jako slza deště,
matky, otce světa.
Vařím podle receptu
„Elixír na bolavou duši“ -
smícháme žal s radostí,
pootřeme slzou,
přisypeme hvězdný prach
probodneme kuší.

Jako radost děště,
smáčím lidskou bolest.
Ukazuju lidem duhu.
Usmívám se znovu -
ještě a ještě.

Prší.
A déšť padá,
přesně to počasí,
co nemám ráda.
Slaná voda čím dál více,
bez přestání smáčí líce.
Krutě bije zem?
Bezmocná.
Toužím aspoň stát ,
kapkám deště odolat.


Náhle jen kape.
Že déšť přijde zase – vím.
Však vstávám znovu.
Dýchám.
A toužím.

Hodnocení: 4.75
(celkem: 19, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 33x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>