Pluje tichou hladinou
blížím se již břehu,
za modravou krajinou
odhaduji něhu,
jaká jen to smůla,
pouhým že člověkem jsem
-netuším a nemohu-
dohlédnout v tu dálnou zem.
V žilách krve vroucí
alkoholu mnoho,
nepřistaneme-li zde,
nenecháme toho.
Bloudím,
topívám se v dunách.
Teplo cítím ve vlnách.
Hrsti zlosti vrhám
co hrách proti zdi,
tupí mne ta nálada,
znovu stránky trhám.
U příběhu dokola
tvrdý kámen pod nohou
kráčím dále
-nevnímám-
dostihnout mne nemohou...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Pýcha? | Bouře | Brzičko | Nekonečný boj |