K ránu už mi papír dojde
-stížnosti teď stranou-
všechno, co mi hlavou projde,
stejně zapsat nestíhám.
V úprku čas zírám tupě,
raděj bych si pokoj dal,
prázdný příslib vyšších cílů
stářím mírně okoral.
Trapné ticho dnešní noci,
co uši, duši, z těla trhá,
má mě zase jednou v moci.
Košilatě zasednu si,
židle bledý stíny vrhá
a trpě mdlými představami
oknem letím v světa lán.
Louky, lesy, růže, vřesy
všechno spí a naříká,
zítra počne znova zas,
surově a nepoddajně
z půdy slyšet jara hlas...
Živý záchvěv mysl boří,
v černou barev obrací,
k pláním křídel labutích,
spanky sladkým medem hoří
večnosti mě navrací...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Nekonečný boj | Brzičko | Bouře | Pýcha? |