Jsem otroken ve fyzickém těle bez jakékoli možnosti reklamace. Život bez záruky. Nevím ani proč pořád jsem, nač čekám? Můj směr a cíl nahradila bezprostřednost nutnosti; nutnosti dávky. Z mé vůle si mi stává tichý svědek všeho toho umírání uvnitř mne. Stále dokola se ptám sám sebe, proč to dělám. Odpověď je stále stejná. Únik do stavu blaženosti by byl moc snadný, umění je jen to okusit a vrátit se zpět k bolesti.
Chuť žít se dere na povrch z pod kůže ven, naštětí je zadušena hned v zárodku nánosem špíny a hříchů mých vlastních. Lpících na povrchu. A ty?! Nic, zase. Chuť laškovat s odchodem přichází s každým ranním sluncem a stejně tak i s ním odchází. Ještě jsem nenašel to správné místo, oázu klidu a míru. Ruch a šum města mě stále ujišťují, že i prašivý pes je pořád psem. V mém případě, prašivost je mi výhodou, nestojí o mě žádný pán. Jsem sám sebou pánem, trestatelem i ochráncem. Žiji, přižívám dle svého soudu a schopností. Nezávislost i závislost se ve mně kloubí v jednotu, žel.
Dlouhé dny sním o tom zvuku, zvuku vpichu jehly. To blahodárné křupnutí; opětovné shrbení revmatické páteře svobodného ducha; je mi požehnáním v trestu. Jednou se však ohne příliš, až k samotné zemi a nikdy nevzhlédne k výšinám. Pochválen budiž ten den, kdy vlastním tělem, budu popraven. Přesto všechno žiju; a i tak v degradovaném rozumu; nepřestávám snít o vnitřním klidu v dalších dnech. Musím žít. Vzchopit se, najít smysl promarněnosti a marnotratnosti, dealera. Po zbytek dne se cítit jako vítěz bez nároku na první cenu. Posledních pár drobných v kapse poukazuje na nesnadný začátek v hledání tekutého grálu.
Ztěží mi to vyjde na chléb v jakékoliv podobě, sůl mám. Stačí oprášit pokožku a rty. Hodokvas na těle parazita lidské podstaty. Nedá se nic dělat, snídaně je nejdůležitější jídlo dne, proto poslední drobné mizí v křečovité ruce trafikantky. Odměnou jsou mi tři užmudlané kusovky. Při kontaktu s lidmi se snažím vyhnout jakékoli konverzaci. Dělám proto, že studuji časopis ve výloze. Při přebírání plicní výživy si povšimne mého; silně nenápadného; třesu rukou. Snad ze solidarity nebo ze snahy urychlit můj konec, mi podává ještě jeden hřebík do rakve, grátis. Odmítám jej se slovy, že nekouřím. Její údiv a opovrženost mnou jde cítit na míle daleko. Opravdu, já vlastně nekouřím, tento lehce zanedbatelný fakt jsem si uvědomil až při koupi kusovek. Sám pořádně nevím, co mě k tomu vedlo. Nejspíše snaha se zařadit do systému normálních lidí, po ránu hned nějakou tu vzpruhu do těla místo jídla. Hektická doba přináší nelogické kroky. Ale co, umíráme jen jednou. Doufám!
Dávám si cigaretu koketně do úst. Žvýkám ji střídavě v obou koutcích. Filtr se pomalu plní sekrecí jedu z mých slin. Pocit líbání sebe samého vyvolává pocit zvracení, doprovázený chuťovou kulisou. Varovný signál vyslaný skrze pálení žáhy je tomu svědkem. Ukončuju proto mou profesionální dráhu kuřáka kusovek. Chválím se za ukončení ještě nezapočaté závisloti, více jich opravdu nepotřebuju. Ne teď. Hold, dehet nebude můj šálek kouře. Ladným pohybem rtů vyplivuji bílou-rakev-mladých do nejbližší kaluže. Snídaně nestála tedy za nic. Krom těch peněz.
Chce to tedy nový smysl a povzbuzení dne. Vzdaluji se pomalým, šouravým krokem od trafikanty. Její neustálý, podezíravý pohled, zda něco neukradnu je nepříjemný. Kdybych měl síly, udělal bych to. To má pravdu, ale té síly se mi nedostává a odvahy taky mám po skromnum ne-li méně, než peněz, žádnou. Všechny možné myšlenky se opírají o vidinu drogy, nelámu si hlavu tím, kde a za co ji získat. Myšlenka na vzdálenou nirvánu působí lehce jako droga samotná. Pak až přichází; při skončení účinku vlastní eurofie; otázka, kdo dá mrtvému jeho poslední večeři, když se jeví jako nenasytný? I supi by opovrhli mou mršinou, nedivím se. Prošpikovaná kovovými červi vstřikujících jed to mých žil. Drobné červené flíčky připomínající rozsypané korálky, které působí spíše varovně; závadné maso! Marně tedy lovím mezi sny a realitou nějaké tváře, osoby, sebe, jména a chvíle kdy jsem měl dávku. Je tomu již tak dávno, co jsem byl v nirváně sebedestrukce. V tom opojném objetí smyslné ženy Smrti.
Ze zvyku kontroluji předloktí hlásící se stále znova a znova o mou pozornost. Ladností baletky po zlomenině kotníku, odhrnuji bundu. Na pernamentním vstupu do země-nezemě se vytvořil hnisavý strážce. Vřed! S úsměvem psychopata jako když se lekne moře, hnis opouští své rodné hnízdo. Násilné vyhostění pomocí prstů plní účel. A jak krásně to hřeje na prstech. Chválím se, povedlo se mi z těla dostat aspoň nepotřebnou složku toho hnusu, který si tam sám vpravuju. Lehká útěcha je následně vystřídána pocitem nejistoty. Po hnusu razí z těla též rudý život, nekontrolovaně zaplavuje předloktí, zápěstí a smývá zbytky žluklého hnisu na prstech. Musím krvácení zastavit, jak? Žádný obvaz či něco podobného nemám. Přiložit si na to kus svého oblečení vyjde nastejno, jako přiložit kupu hnoje na tlející ránu.
Pohotově vytahuji další cigaretu. Palcem druhé ruky utěsňuji prchající tekutinu. Potřebuju oheň. V zorném poli se mihne člověk. Kvapný krokem a cigaretou v ústech nabírám jeho směr. Všiml si mě! Bohové jsou mi dnes nakloněni, doufám ve skrytu duše, ať to není nekuřák jako já. Pochopil. Reflexně vytahuje zapalovač, nechce se mnou navazovat kontakt na delší dobu, než je nezbytné pro zapálení jedné cigarety. I tak si neodpustí dovětek, ať se dám dohromady. O co se asi pokouším, říkám si v duchu. S grácií vysloužilé kněžky lásky potahuju z cigarety. Drobná pohřební hranice mi žhne v ústech. K jeho překvapení, vyhrnuji opětovně rukáv, nepochybuji v jeho prosycenost krví. A přikládám na ránu, vůně škvařícího se masa mi připomíná, kdo vlastně jsem, člověk, trocha té lidskosti, aspoň na povrchu mi zůstala. Světýlko pomalu zhasíná pod vlivem valící se krve. Pocit zadostiučinění mizí, je střídána uvědoměním, že stal jsem se jakousi bizardní podívanou pro zbytek nezúčastněných lidí kolem. Tak tedy s novou jizvou, jednou cigaretou a nehynoucím vitalismem jsem se díky bolesti probudil, do té správné reality. Jen bolest nám může ukázat, co a kde vlastně jsme. V mém případě, co jsem byl.
Má snaha o zachování lidské tváře a důstojnosti mě dávno opustila. Nedalo se s tím zžíravým pocitem žít. Přežívání bez svědomí je snažší.
Zatím žádné hodnocení
Autor zakázal hodnocení tohoto díla.
Komentáře
A tohle je naprosto zásadní:
Konflikt mezi srdcem a mozkem
Dvoukomorový bojovník podléhá
Nech se vést srdcem, mozku
(žíly se zacelily, tělo umřelo)
Musí se ovšem vycházet z předpokladu, že i tomu se člověk brání.
kvalitní komentář (0)Absence prostoru v žaludku
Pln prázdnoty
Spalující chlad v konečcích prstů
Vzpoura vnitřního svalstva
Dekadence vlastní podstaty bytí
Žíla plní se náhražkou reality
Radost z vlastní destrukce
(tělo si pamatuje, tělo zapomíná)
Separace mysli od reality
Sloučení snů s fantazií
Tělo tiše chátrá pod smrtícím blahem
Vnitřní oheň bičován vytékajícím hnisem
(tělo zapomíná, tělo umírá)
Hluchost tmy rozráží lebku
Nic!
Slepota prozřela hrůznost činu
Křeče týrají zchřadlé maso
Nálada pozřít vnitřní svět
Barbarské vyvrhnutí posledních živin
Sžíravá euforie hubí zpáteční jízdenku
(tělo umírá, žíly se uklidňují)
Opětovný chlad na rozpálené pokožce
Konflikt mezi srdcem a mozkem
Dvoukomorový bojovník podléhá
Nech se vést srdcem, mozku
(žíly se zacelily, tělo umřelo)
__________________________
zázrak že to ještě mám. Otřesné, hodné tak maximálně smazání
kvalitní komentář (0)kvalitní komentář (0)
21.2.2010, 15:53a stejně tak mohly vycházet z tvých - dřívějších - prožitků.
takže můj dojem s ohledem k tomu, že jde o fikci, chybí mi tam jak to říct, určitá syrovost. nemůžu říct jakej je život fetáka, co si píchá, nebot to jaksi nevím, neznám, ale moc o něčem nebude, takže když už se na takovou četbu vrchnu, tak pro tu drastičnost, která těmto lidem přijde naprosto běžná.
a ta mi u tebe chybí.
kvalitní komentář (0)Reakce: Satanriel 21.2.2010, 19:28Osobně, "syrovost" jak tomu říkáš tam nenajdeš, na to jsou nejlepší dokumenty. Jako knihu muzu doporucit "my deti ze stanice zoo", je to autenticky prepis zaznamu vypovedi fetaku. Pokud sahnes po klasicke beletrii, prekvapeni necekej, jen lehce ujetou literaturu.
kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 22.2.2010, 02:56dím mi jako tip My děti ze stanice Zoo , tak to je dobrý no
tu už mám dávno sjetou a spolu s ní i další dost kvalitní knihy, z poslední doby Toxický squat - vynikající, syrový a autentický čtení, autorka česká a potom Dušemrdi - autentický deník 17ti letý drogově závislý a ještě protkaný prostitucí, psáno formou deníku a je to hodně "hnusný"já tedy předpokládám, že ty tyhle tituly znáš, pokud píšeš o týhle problematice, tak tě z nějakýho důvodu oslovila, nebo jen tě to prostě zajímá, takže máš něco načteno.
NICMÉNĚ se na mě nezlob, ale zastávám názor, že o tomhle by měli psát lidi co tím bud prošli nebo se jich to dotklo, tak jedině je to kvalitní čtení.
přikláním se k názoru jednoho pana profesora, že člověk by měl psát o tom, co zná.
tak, toť vše, ode mě
kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 22.2.2010, 02:58* dát mi tip (tam mělo bejt)
kvalitní komentář (0)Reakce: Satanriel 22.2.2010, 07:11Vklídku
Píšu podle nálady. Mno s tím psaním o tom co člověk zná...tam nevím. S tímhle schématem by bylo potom pramálo literatury. Tak uděláme kompromis, v nějakém minulém životě jsem byl feťák, třeba hulič hašiše
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
že se nedozvím, takže nebudu psát ani žádnej dojem.kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0) 21.2.2010, 10:04Barroughs. Ten se taky psal o tomhle. I hodně dalších
Ale na W. S. Barroughse nemám z jednoho prostého důvodu ... hádej.kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Honza7 20.2.2010, 20:51 21.2.2010, 10:09lajcký překlad:
"co za chutné dílko od tebe", je to tak?
(doslovný překlad se mi zdá kostrbatý)
kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 21.2.2010, 14:05Doslovně je to takhle-good stroke of work, ale ano, doslovně bys to věru neměl chápat, to ano
kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 22.2.2010, 20:01Tak jsem si teda ten tvůj velkej počin ted už konečně přečetl i já(dřív totiž nebyl čas), je to taková nemastná, značně neslaná p.......,no-ale věřím, že to vezmeš sportovně a dílo z tohoto webu okamžitě smažeš
J. Hezký denkvalitní komentář (0)Reakce: Satanriel 22.2.2010, 21:14Vidím že jsi celkem pěkná karikatura člověka. Nejprve napíšeš koment, pak čteš a uvedeš to značně lacinou jakože satyrou. Sportovně by se měla brát tvá p...... existence. Doufám že to tak bereš a smažeš se. T.
kvalitní komentář (0)Reakce: TerezkaL. 22.2.2010, 22:06chlapci, vy jste na sebe ale oškliví...
kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 23.2.2010, 01:48Je pozitivní vědět, že i slepci občas nějak viděj
Není však můj problém, že nedokážeš správně porozumět psanému textu...
Ano, tvůj koment beru sportovně, je vidět, že tu zpětnou vazbu opravdu potřebuješ
kvalitní komentář (0)Reakce: Satanriel 23.2.2010, 12:55Nejsem holka, na to nezapomeň.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
21.2.2010, 10:02Budu se těšit na tu příležitost Tome.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Život v žíle | Falešný život básně | Krysa na Dyni | Její klín | "Negativ miminka"