Řvala jsi mi tehdy v posteli,
že rodíme se pro záhubu,
a po tváři mi tekl tvůj gin
a tvé mléko…, a já řval taky.
Nádobím krmila jsi čtyři zdi,
když žebrání nepadalo z nebes
a do slavnosti zmrtvivstání daleko.
Dusil jsem se roubíkem výčitek.
Teď strom prorůstá ti lebkou
a v láhvi hřmí prázdno, hrozí,
prý dostane každého parchanta!
Házím záchranou smyčku kolem žárovky.
Ach, snad neotevře se večer okno,
nesnáším nakřivo pověšené obrazy.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Název | Zbylá poezie | Κέρκυρα | Poutník | Slyš, jak žalem ...