3 003 autorů
Domov je poslední útočiště - celou noc zavřeno.
[Bierce Ambrose] Další >>
Ženský prý k hasičům nepatří
Jedná se o story jedné mé kamarádky, která si jde za svým snem...Autor: CapkovaBarbora, 6.12.2008, Povídky
Hasit požáry a zachraňovat lidské životy, to je tvrdá dřina. Otázkou je, jestli ji zvládnou jen statní muži, anebo jestli by ji zvládly i ženy? Těžko posoudit. U nás totiž ženy profesionálními hasiči být nemůžou. Martina Čikovová si je však jistá, že pohlaví v tomto nehraje žádnou roli. Nevidí důvod, proč by tuto práci dělat nemohla.
K hasičství se poprvé dostala ve druhé třídě. Vlídný hlas linoucí se z reproduktoru školního rozhlasu tenkrát lákal k zápisu do hasičského kroužku. Martina byla jednou z těch, kteří se přihlásili. „Měla jsem v úterý a ve čtvrtek plavání, v pondělí a v pátek jsem hrála na flétnu, takže jsem měla středu volnou. A tak jsem si řekla - proč ne,“ vzpomíná s úsměvem. Původně se tam šla podívat hlavně proto, že nabízeli sportovní vyžití. To jí lákalo nejvíce. Od té doby uplynulo třináct let.
Teď je Martině dvacet. To, co pro ni zezačátku bylo pouhé zaplnění mezery v jinak nabytém týdnu, se přeměnilo ve vášeň. Hasička se stala jejím druhým domovem. „Od patnácti jsem začala trénovat za dorostenky, jezdit na soutěže a zároveň trénovat malé děti,“ vysvětluje mi s nadšením. Ale i přes její zálibu v hasičství se stejně po základní škole rozhodla pro gymnázium v Brně. „Ve Frýdku a v Liberci je sice i střední škola, kde se učí na hasiče, ale neberou tam holky,“ říká s naštváním a rozhazuje přitom rukama. To bylo poprvé, co se setkala s názorem, že holka být hasičem prostě nemůže. Přesto to ale nevzdala.
Po gymnáziu si podala přihlášku na vysokou do Ostravy, kde je možnost studovat obor požární ochrany. Přijali ji. Není se co divit. Za celou dobu svého dosavadního studia neměla na vysvědčení nic jiného než jedničky a sem tam nějakou dvojku. I na vysoké exceluje. Stále přitom zůstává dobrovolnou hasičkou v Brně. „Jsem sice na hasičce zapsaná pořád, ale kvůli tomu, že studuju a bydlím v jiném městě, nemůžu tam chodit tak často jako dřív,“ říká smutně a je na ni vidět, že jí to chybí. Ale co bude potom? Bude moct po škole skutečně pracovat jako profesionální hasič? Těžko. Jak sama říká: „Sice mě nechají všechno vystudovat a tak, ale stejně mě mezi profesionály nevezmou,“ rozčiluje se. Ale i přesto, že to ví, má odhodlání bojovat. „Věřím, že se to změní. Kdybych v to nevěřila, nebudu se o to snažit,“ vysvětluje mi a já jen s velkým obdivem přitakávám. Prostě si nepřipouští, že by to někdy nebylo možné.
To zároveň vysvětluje, proč nikdy neuvažovala o tom, že by chtěla dělat něco jiného. Na práci hasiče jí láká zachraňovat lidi, adrenalin a těžká práce. Že se všechny tyhle tři věci dají najít i u dalších profesí, jako je třeba lékařka nebo policistka, pro ni není důvod začít o nich uvažovat. „Být lékařkou bych nechtěla, to by mě nebavilo. Je to moc piplačka. A policajt je každej debil.“ Je vidět, že už má dávno jasno. Vystuduje, udělá psychické a fyzické testy pro hasiče a s osvědčením bude běhat po hasičkách, i když před ní budou zavírat dveře. Ona se ale určitě bude vracet oknem. „Já vážně nechci zůstat někde v kanceláři, byť na vysokým postu. Chci do zásahu. Nejhorší na tom je, že podle zákona tě nemůžou odmítnout, protože si ženská. To by byla diskriminace. Proto si vymýšlí absolutně stupidní důvody, jakože ten a ten byl lepší a podobně. Do očí ti to nikdy neřeknou, ale každýmu je to naprosto jasný,“ nadává.
A nejde jen o to, že se bude v budoucnu setkávat s velkými překážkami. Už od té doby, kdy poprvé řekla, že chce být profesionálním hasičem, se jí téměř každý vysmívá a odrazuje ji od toho. „Nedávno mi můj kamarád hasič řekl, že jako žena nemůžu uspět a že on bude první, kdo bude proti tomu, aby ženy byly hasičem,“ říká a kroutí přitom hlavou. Prý ženy nemají takovou sílu jako muži. Zajímavé, že ve Velké Británii to už nikomu nevadí. Ženy jsou tam profesionální hasičky a pomáhají zachraňovat stejně dobře, jako jakýkoli muž.
Jediný, kdo Martinu podporuje, je rodina. „Hasičinu dělám odmalička a jsem v tom dobrá, takže nemají důvod mi bránit,“ říká s jistotou. Je opravdu pevně přesvědčená, že na to má. A když se jí zeptám, co jí nejvíc motivuje k tomu, co dělá, odpoví: „To, že to ještě žádná holka nedokázala.“ A někdo přece musí být první.
(celkem: 0, počet hlasujících: 3)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Svět je pro ně tma, ale v jejich očích vidíte světlo | Ženský prý k hasičům nepatří | Kocovina | Je to láska?? | Může se to stát i Vám?!?