V Americe by byl výjimečným

Portréz jednoho úspěšného českého novináře - Jana Rybáře.


Autor: CapkovaBarbora, 7.12.2008, Básně

  

Někdy o sobě tvrdí, že je geolog, což je pravda, neboť vystudoval geologii. Jindy skromně prohlašuje, že je expert na mezinárodní vztahy, neboť v nich má doktorát. Chce-li někoho utvrdit, že je přece jen novinář, zmíní, že žurnalistiku vystudoval ve Skotsku.
Jan Rybář, vedoucí zahraničního oddělení Mladé fronty DNES, je známý především tím, že velmi rád cestuje. Nejlépe tam, kde po sobě lidé střílejí. „Narodil jsem se v roce 1971 v Hradci Králové a asi tak dvacet let poté jsem pochopil, že není nic lepšího než poflakovat se po světě a zažívat věci, o nichž mě baví psát,“ říká o své vášni. Hned na začátku své novinářské kariéry to ostatně také schytal, což ho proslavilo doma i v zahraničí. Onen krvavý zážitek z Moskvy v době pokusu o komunistický převrat v roce 1991 také popisuje jako první z padesáti příběhů své knihy Válečníci, teroristé a jiní šílenci: „Kousky kovu mám dodnes zasekané v hlavě, na rentgenech jimi plaším sestřičky. Soudní expertiza ukázala, že to byla slepá patrona. Ale kdosi mi řekl, že zásobníky se v té době ládovaly napůl ostrými a slepými. A tak jsem možná přežil jen náhodou.“ Na křestu této knihy mu také blahopřál sám ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. „Přeju hodně štěstí a respektu novinářům, kteří se vydávají do nebezpečných oblastí, aby přinesli zprávu,“ komentoval jeho činy.
Nebylo to však naposled, co mu šlo o život. Na demonstraci opozice v Bělorusku byl v roce 2006 brutálně zbit a okraden (patrně agenty tajné policie), v Iráku našel ve zdi své ubikace díru po střele, v Srbsku byl zatčen a vyslýchán místní kontrarozvědkou. „Bylo to v roce 1999, válka o Kosovo byla v plném proudu, já cosi fotografoval a netušil, že jsem u letiště, na něž právě dopadla střela Tomahawk vypálená mou Severoatlantickou aliancí. Tak jsem byl zatčen a vyslýchán jako špion,“ píše ve své druhé knize s názvem Historky z konce světa.
Ačkoliv toho ve světě viděl opravdu mnoho, přiznává, že nikde neviděl tolik smutku jako ve válečných konfliktech v Bosně. Jeho fotografie s názvem Bolest Beslanu., na které zachytil pohřeb jednoho ze zabitých dětí po tragédii, která se odehrála počátkem školního roku v Severní Osetii, se stala fotografií roku 2004. Podle předsedkyně poroty Elisabeth Biondiové z amerického časopisu New Yorker byl výsledek soutěže výjimečnou událostí, protože je Rybář píšícím novinářem. Ano, v USA by byl tento dobrodruh výjimečným a velkou mediální hvězdou, u nás se musí spokojit s tím, že mu je domovská redakce ochotná jeho zahraniční cesty financovat.

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli)