Záhadné pouto 5

Mladá zpěvačka je samotářským podivínem pozvána do tajemného domu, aby dala hlas jeho písni. Zjišťuje však, že nepůjde o obyčejnou spolupráci, na kterou byla doposud zvyklá. 5. část


Autor: Calime.CZ , 15.1.2012, Povídky

  

„Děkuji,“ pravil, když píseň skončila. „Teď vás odvedu k autu.“
„Jak ale budu moct sešlápnout plyn?“
„Ach, zapomněl jsem. Omlouvám se. Prosím,“ podával mi peníze. „Zavolejte si taxíka.“
„Ale co mé auto?“ ignorovala jsem jeho gesto.
„Můžete pro ně přijet později, nikdo vám ho nevezme.“
„Takže máte další záminku, abych vás navštívila? Po tom všem?“ trochu se mi třásl hlas. Na jednu stranu jsem už sem nikdy nechtěla vkročit. Na druhou jsem si přála být opět s ním. Slova té písně, byla mým vlastním vyznáním.
„Ne,“ odvětil. „Já už tu nebudu.“
„Proč?“ hleděla jsem na něj užasle.
„Odcházím.“
„A co bude s domem?“ mé oči těkaly po té zašlé kráse, která by se ale přece ještě dala obnovit. Chtěla jsem tomu věřit.
„Kdo ví. Nejspíš bude zbourán.“
„Ale…“
Opět se usmál. „Děkuji za vaše slova. Omlouvám se za vše zlé, co jsem vám způsobil.“
Návrat jeho gentlemanských způsobů pro mě byl šok, ale zároveň mě k němu zase poutal obdivem a zvláštním citem. Přesto jsem se nezmohla na další slova a nechala jsem si od něj pomoct ze schodů i ke dveřím.
Vtiskl mi do ruky své peníze a řekl mi jen: „Sbohem.“
A já se otočila a odešla, aniž bych plně chápala to, co vlastně dělám.
Zavolala jsem taxíka, jako v mrákotách se usadila dozadu a sdělila řidiči svou adresu.
„Nechcete spíš do nemocnice?“ zeptal se mě, když si všiml mé bolavé nohy.
„Ne, děkuji, to je v pořádku, už ji mám ošetřenou.“
Až když jsem za sebou zavřela dveře svého bytu, tiše jsem vydechla: „Gabrieli.“
…
Na druhý den jsem zburcovala kamarádku, aby se mnou zašla pro mé auto. Divila se, že jí potřebuji a ještě víc byla překvapená, když jsem jí vyprávěla o Gabrielovi.
„Heh, tos ale měla fakt divné zážitky.“
„Jo, to jo,“ přitakala jsem.
„A tvůj bývalý se ani neozval?“
„Ne…“ patrně na mě zcela zanevřel.
Když jsme dorazily na místo, dlouho jsem hleděla na tu bránu a na ten obrovský nádherný dům. Kolik bolesti, zoufalství a lásek se událo v jeho útrobách?
„Snad tam nechceš jít?“
„Ne,“ odpověděla jsem zasněně. A nasedla do auta.
Toto sídlo již sneslo spoustu zmařených lásek. Jedna navíc… co se může stát?
…
Ale stalo se toho hodně. Dům koupil někdo jiný a opravil ho. Pořádaly se zde opět večírky a jeho nový majitel si mě opět pozval k sobě, abych zpívala na jednom z nich. Dlouho jsem váhala, stálo mě spoustu úsilí, než jsem si získala své někdejší postavení, a měla jsem oprávněné obavy, že návrat na to místo na mě bude mít neblahý vliv, nakonec jsem však přijala.
Přivítal mě komorník a uvedl mě do sálu, kde se bavila společnost. Hleděla jsem s obdivem na tu krásu. Modrý zaprášený koberec byl vyměněn za zbrusu nový a zářivý. Zábradlí bylo vyleštěné a jen se lesklo. Vše se tu skvělo novostí. Lustry zářily jako jasné hvězdy. Hemžilo se to tu opět lidmi. Jejich tváře hřály úsměvy osvícenými tím teplým světlem přesně, jak jsem si představovala, když jsem sem prvně vkročila. Komorník mě dovedl ke svému pánovi.
„Vítám vás,“ pronesl zdvořile a poněkud staromódně mi políbil ruku.
Usmála jsem se.
A potom mi pohlédl do očí. Přísahala bych, že vidím Gabriela.
Asi se mi něco zdálo, pomyslela jsem si a soustředila jsem se na hřeb večera, na své vystoupení.
Nejspíš je můj život spjatý s tímto domem. Vždy, když mne pozvou, mám pocit, jako bych se shledávala se starým přítelem. Ve stěnách ještě slyším zvuk bílého klavíru, na chodbách, když jdu sama, slýchám Gabrielův hlas. Ale už mi není souzeno se s ním nikdy setkat, stejně jako zpívat naši píseň.

Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 16.1.2012, 17:56
Hodnocení: 5

krása.
oceňuji, a zároveň obdivuji, žes to napsala během jedný noci, nebo večera, no prostě na poprvý

líbilo.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Calime.CZ 16.1.2012, 17:59

Děkují,
no, taková "inspirace" přijde jednou za 16 let, mám takový pocit...
Já zase oceňuji tvou vůli to dočíst



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 16.1.2012, 18:01

to není ani tak o vůli, jako o čtivosti, kterou ovšem udává, případně neudává autor, žejo, no takže
a pak, když je první bod splněn, tedy ta čtivost, tak taky pracuje zvědavost jak to asi bude dál...atd.
takže děkuju, že jsem si tě mohla přečíst



kvalitní komentář (0)Reaguj >>