Volba

Každodenní život, před kterým mnoho z nás pouze zavírá oči.


Autor: Ann, 23.9.2013, Povídky

  

Ona ho miluje, on ji víc. Vypadá to, že spolu zůstanou navždy, jako svazek stvořený v nebi. Zdá se, že se dostali na druhou stranu, kde je tráva zelenější a nebe stále modré. Smějí se a líbají, má to tak být. Za prsteny, téměř přirostlými k jedinému prstu spojenému se srdcem, se píše příběh. Příběh o duších, které dýchají jedna pro druhou.

Hluboko v noci je probuzena ze svého snu. A temné mraky zahalují její ráj. Zakrývá si oči a svým třesoucím se tělem střeží vchod do dětského pokoje poslouchajíc blížící se kroky. Dětský pláč začíná pronikat chodbami domu. „Koukej vstát a dělej!“ Postaví ji na nohy a začne ji bít a bít. Dokud opět nespadne. A znovu. Stále dokola. Zvedá ji na nohy, dokud už se dále nemůže udržet a samovolně padá k zemi. Neexistuje nic, co by jeho vztek zastavilo, zmírnilo. A tak překročí nehybné tělo své dívky, matky jeho syna, a za zvuku dětského pláče bezstarostně usíná.

Ranní sluneční paprsky rozsvěcují pokoj a vrhají žlutavé světlo na dívku klečící u své postele.„Zachraň ho, zachraň ho od rukou, kterými mě bije. “ Tiskne ruce pěvně sevřené k srdci zatímco každodenní modlitba míří k nebi. Otočí se na svého syna, který právě objevuje taje kostičkového hradu. Malý stavitel najednou rozhodí nadšením ručičkama a jeho dílo padá k zemi. Kostičky se kutálí po zemi a pár z nich si to zamíří ke kufrům strážícím u dveří. „Vždyť je to můj manžel. Nemohu ho opustit, je můj život.“ S příslibem a nadějí v očích, otevře zavazadla a začne vracet oblečení její i děťátka zpět do rozpadlé skříně, obouchané od manželových pěstí. „Však on se změní. Kvůli nám. Dá nám život, který si zasloužíme, uvidíš!“ Mluví k synovi, který nic netušíc opravuje svůj hrad.

Dětské hřiště je plné smíchu. Dívka houpe svého syna a nasává teplo a energii slunečních paprsků, které se jí vpíjí do kůže. Manžel k ní přistoupí, políbí na čelo a jakoby od nikud vyčaruje květinu.

Najednou ucítí ruku na rameni. „Jsi v pořádku?“ Je to hlas její sestry. Dívka sklopí oči, které zakotví na nápisu přímo před ní:
Život Tvůj byl kratičký,
teď bůh Tě čeká.
Tak odpočívej maličký,
neb zem Ti lehká.
Bez odpovědi a s velkými obtížemi se otočí, roztáčí kola křesla, které jí bude dělat společnost po zbytek života a odjíždí pryč s vědomím, že svou vlastní volbou zabila svého syna.

Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Vydrýsek 24.9.2013, 18:05

Vítám tě mezi námi.
Pro lepší orientaci jsou ty mezery dělící časové úseky vážně nutné. Jde to opravit i teď, v již publikovaném textu.
Co mě zaujalo/zarazilo:
"Kostičky (z hradu) se kutálí po zemi a pár z nich si to zamíří..." - pod takovými kostkami si představím lego (především kvůli tomu hradu a zdrobnělině) a k tomu mi kutálení fakt moc nejde. (Občas něco postavím i teď, takže vím, o čem mluvím.) K malému dítěti by patřily zase možná nějaké větší dřevěné, ale potom si nedokážu představit ten hrad...Tak jaké?

kvalitní komentář (0)

Reakce: Ann 25.9.2013, 20:29

Děkuji za uvítání Mezery hned vložím, nedošlo mi, že to můžu upravit
S tím hradem s kostiček, jsem ve skutečnosti myslela takové velké dřevěné, moc se mi to nepodařilo vyjádřit, vím O



kvalitní komentář (0)Reakce: Vydrýsek 25.9.2013, 21:30

Mnohem lepší, díky.




kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Hesiona 23.9.2013, 20:40

Překvapila jsi mě. Chopila ses tématu, které velice náročné a bolestné, o to víc, že se o něm začalo víc mluvit teprve v poslední době, a myslím, že se ti podařilo vystihnout jeho podstatu - neustálou víru ženy, že on se změní, že to jednou musí být jiné a lepší, a fakt, že ve valné většině tomu tak není.

Možná bych jen oddělila odstavce mezerou, aby byl zřejmý posun v čase, a možná méně zjevný, vše říkající závěr. Čtenář má rád, když si může věci domyslet

kvalitní komentář (1)

Reakce: Ann 23.9.2013, 21:07

Děkuji Odstavce jsem měla oddělené mezerou, jelikož jsem to psala ve Wordu. Když jsem to sem zkopírovala, tak se to spojilo dohromady, takže jsem si řekla, že už to tak nechám Tak pro příště to upravím Jinak práce byla psaná do školy a bylo téma volba, tak jsem tam někam chtěla zapracovat to slovo, tak proto ten závěr.
Děkuji za názory



kvalitní komentář (0)Reakce: stranger 23.9.2013, 22:07

ve třiačtyřiceti studovat, klobouk dolů -
a o vzezření k onomu věku jen uznalý hmmmm doposílám...



kvalitní komentář (1)Reakce: Ann 24.9.2013, 17:34

K tomu věku, tolik mi opravdu není O Já jsem jen ještě nestihla vyplnit datum narození O



kvalitní komentář (0)Reaguj >>