Ona ho miluje, on ji víc. Vypadá to, že spolu zůstanou navždy, jako svazek stvořený v nebi. Zdá se, že se dostali na druhou stranu, kde je tráva zelenější a nebe stále modré. Smějí se a líbají, má to tak být. Za prsteny, téměř přirostlými k jedinému prstu spojenému se srdcem, se píše příběh. Příběh o duších, které dýchají jedna pro druhou.
Hluboko v noci je probuzena ze svého snu. A temné mraky zahalují její ráj. Zakrývá si oči a svým třesoucím se tělem střeží vchod do dětského pokoje poslouchajíc blížící se kroky. Dětský pláč začíná pronikat chodbami domu. „Koukej vstát a dělej!“ Postaví ji na nohy a začne ji bít a bít. Dokud opět nespadne. A znovu. Stále dokola. Zvedá ji na nohy, dokud už se dále nemůže udržet a samovolně padá k zemi. Neexistuje nic, co by jeho vztek zastavilo, zmírnilo. A tak překročí nehybné tělo své dívky, matky jeho syna, a za zvuku dětského pláče bezstarostně usíná.
Ranní sluneční paprsky rozsvěcují pokoj a vrhají žlutavé světlo na dívku klečící u své postele.„Zachraň ho, zachraň ho od rukou, kterými mě bije. “ Tiskne ruce pěvně sevřené k srdci zatímco každodenní modlitba míří k nebi. Otočí se na svého syna, který právě objevuje taje kostičkového hradu. Malý stavitel najednou rozhodí nadšením ručičkama a jeho dílo padá k zemi. Kostičky se kutálí po zemi a pár z nich si to zamíří ke kufrům strážícím u dveří. „Vždyť je to můj manžel. Nemohu ho opustit, je můj život.“ S příslibem a nadějí v očích, otevře zavazadla a začne vracet oblečení její i děťátka zpět do rozpadlé skříně, obouchané od manželových pěstí. „Však on se změní. Kvůli nám. Dá nám život, který si zasloužíme, uvidíš!“ Mluví k synovi, který nic netušíc opravuje svůj hrad.
Dětské hřiště je plné smíchu. Dívka houpe svého syna a nasává teplo a energii slunečních paprsků, které se jí vpíjí do kůže. Manžel k ní přistoupí, políbí na čelo a jakoby od nikud vyčaruje květinu.
Najednou ucítí ruku na rameni. „Jsi v pořádku?“ Je to hlas její sestry. Dívka sklopí oči, které zakotví na nápisu přímo před ní:
Život Tvůj byl kratičký,
teď bůh Tě čeká.
Tak odpočívej maličký,
neb zem Ti lehká.
Bez odpovědi a s velkými obtížemi se otočí, roztáčí kola křesla, které jí bude dělat společnost po zbytek života a odjíždí pryč s vědomím, že svou vlastní volbou zabila svého syna.