Poslední dobou se mi zdá stále stejný sen, ve kterém mě dvě studentky sociální antropologie přesvědčují o tom, že uchovávání obalů od čokolád zaručuje posmrtný život. Ráno, když jsem se šel sprchovat, jsem byl tak ponořen do svých myšlenek o snění, že jsem si místo ručníku s sebou do sprchy vzal poznámky z metodologie. Naštěstí jsem si to brzo uvědomil a místo poznámek z metodologie, jsem si vzal zápisky z úvodu do psychologie. Po sprchování jsem přišel na to, s mokrými papíry v ruce, že ani já nebudu neomylný. Naopak, já se právě omyl. Sprchou však den nekončí a mě tak čeká spoustu dalších problémů.
Tradičním problémem je hledání klíčů. Nevím proč, ale zdá se mi, že je každým dalším dnem hledám stále déle. Že by na tom rozpínání vesmíru přece jen něco bylo? Po nalezení klíčů můžu směle vyrazit do školy. Jen se ještě musím nesměle vrátit, abych si natáhl kalhoty.
Nerad chodím na ranní přednášky, často se mi totiž stává, že mi ujede tramvaj. Dneska jsem ji ale doběhnul. Doběhnul jsem ji hlavně tím, že jsem vyšel o pět minut dříve než obvykle. Ráno nerad do školy, ale rád jezdím tramvají. Hlavně když je ještě tma a můžu v oknech vidět odraz svého já. Je strašně příjemný, když se na vás po ránu směje někdo, koho máte rádi. Důležité také je, jakým směrem se koukáte. Může se totiž stát, klidně i v sedě, že pokud se kouknete doprava, uvidíte své pravé já.
Když se po svých peripetiích konečně dostanu do školy, je jasné, že nemůžu normálně fungovat. Když navíc potkám jistou osobu, tak v tom prostě lítám. Po jednom pohledu si ji chci vzít, po druhém pak definitivně zavrhnu myšlenku, že bych ji ukradnul poznámky.
Semestr pomalu končí a já stále přemýšlím o tom, jak ji správně oslovit. Nezávazná konverzace mi moc nejde. Já nikdy netuším, o čem mám mluvit. Mám mluvit o počasí, o tom jak se mám, nebo o pasterizaci sýra? V konverzaci tak docela plavu i lítám, a proto před ní raději utíkám. Chvíli jsem přemýšlel o tom, že bych se jí místo konverzace začal rovnou dotýkat, ale raději jsem to zavrhnul. Za prvé by se ji to mohlo dotknout, a za druhé já při chytání bývám jak oheň. Ten, když chytne, tak už taky nepustí.
Někdy mě napadá, proč se trápit jen kvůli jedné holce? Vždyť na světě je jich mnohem víc. Určitě víc než je potřeba k přenesení i toho největšího piána. Tahle konkrétní slečna mi ale stejně dává zabrat, jelikož kvůli ní nedokážu vůbec vnímat, o čem přednášející přednáší. Myslím si, že jsem zaslechl něco o Madridu, ale nejsem si jistý. I proto pro mě Madrid stále zůstává španělskou vesnicí. Navíc kvůli holkám vždy zlenivím. Na začátku za holkami běhám, potom s nimi chodím, a nakonec jen tak ležím. Jsem holt lenoch a držím proto svůj status quo. I když jsem ochoten pravidelně měnit své spodní prádlo.
Celkově ale s holkami nemívám moc štěstí, ve skutečnosti nemívám ani smůlu. Může se stát, že jste s holkou v kině, ona si odskočí na záchod, a když se vrátí, sedne si k někomu jinému. V kině by se to ještě možná dalo svést na tmu, ale mně se to stalo v restauraci. Zkoušel jsem pak na ní střílet slámkou hrášek, ale k ničemu to nevedlo. Taky začínám mít obavu, že se se mnou holky nudí. Napadlo mě to nedávno na kávě s jednou kolegyní. Při mém vyprávění totiž z ničeho nic sklouzla pod stůl, kde usnula. Vztahy mi občas připadají jako Ohmův zákon. Mezi dvěma lidmi je vždy nějaké napětí, po uběhlém čase, kratším či delším, vzniká určitý náboj, a pokud to nevyjde, dochází i na odpor. A když máte „štěstí“, může se stát, že vám to váš milý protějšek klidně spočítá.
Za chvíli mi začíná geometrie, a přestože se mi dnešní den zatím moc dobře nerýsuje, jsem v pohodě, jelikož vím, že večer mě čeká politologie, a tam mě určitě někdo polituje. O tom vám však už nic nenapíši, protože by to pro vás mohla být stejná rána, jako když já mám svá stejná rána…
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Před spaní | Oka mžik | Tělesná | Můj svět | Stejná rána