Mám mění, páč blonďatou dívku rád,
mámení neodolám třpytivých náVnad,
vážně (ne)tuším co má za lubem,
vášně (ne)tužím, páč opět zahuben…
V patře se plížím, snad mě neslyší,
spatřen budu usvědčen, ta si pospíší…
Unikám před nimi denně a stejně...
u ní… kam pasti náVnad dovedou mě…
Nebojím se, nač vědět, že je to ta pravá?
Nebo jí poslepu opětovně nabídnu svá práva.
Často podváděn kýčovitě psanými sVítky,
čas to pod vlivem činí za ní nápady Jitky…
A délce pohádky svěřuji své pasti slova
a déle nelze mlčet, neb to není hra šachová.
A kdybych s tebou dále nebyl jedna duše,
řekl bych si: „si debil!“, jednoduše.
Už mi to tu voní tak trochu po létu,
učiníš to, že Tatry Francii předají štafetu?
Kladu nyní poslední prosbu k tobě,
pokládej náVnady v každé roční době…
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Běž do prdele. To byla první reakce po přečtení prvních dvou řádků. Dál jsem se nedostal. Jestli seš schopnej napsat třpitivých s měkkým i po P. Pak nemáš psát básně ale čítanku.
No jo, ale v čítankách chyby být nesmějí... Takže ani čítanku.
Ten začátek (když přehlédnu nepřehlédnutelný třpit) byl docela nadějný, ale konce už jsem se nedobrala. Nakládej návnady?
Já se musím omluvit za tu vulgaritu. Ale vážně mě to trošku namíchlo no. Třpyt no. A myslel jsem samozřejmě písanku. Tady je vidět, jak smysluplný text napíše člověk pod vlivem emocí
Kámen úrazu je, že používáš ve skladbě příliš dlouhé verše. Nedržíš rytmus a báseň si po zvukové stránce dělá co chce, škoda toho. Navrhuji proškrtat, pamatuj, že v jednoduchosti je síla.
NáVnady | Můj svět | Tělesná | Před spaní | Oka mžik