Na zastávce stojí cestující, čekající netrpělivě na tramvaj. Plno mladých i starších lidí pozorují klidně děj v okolí. Jen důchodci se na zastávce nemohoucně, ale odvážně drží na svých křehkých nohách a rukou se opírají o svou nezapomenutelnou hůl. Každý citlivější člověk by je se slzami v očích litoval: "Chudáček, vypadá tak bezmocně..." Ale oni jen tak vypadají. Doopravdy se třesou na to, až přijede ta pravá tramvaj.
Už je to tady - tramvaj vjíždí na zastávku. Všichni se chystají a přesouvají se k okraji. Důchodci se stále tváří, jak špatný je jejich zdravotní stav, a tak opatrně přebelhají - nejlépe rovnou na místo, kde se otevřou dveře.
Tramvaj brzdí a pomalu dojíždí... zastavuje se. Všichni jsou již nachystaní; zástup lidí u obrubníku. Důchodci už vůbec nevypadají nemocně a bezmocně. Jsou najednou až moc zdraví. Otevřely se dveře - zápas začíná - kdo bude první? - kdo "urve" volné místo jako první? Samozřejmě důchodci se rvou o místa jak líté šelmy o zbytek potravy - div nepošlapou ostatní. Mladší nad tím vším jen kroutí hlavou a říkají si: "Tak běž, dědo, ať si sednete!"
Jakmile vtrhnou do vozu, koukají, kam složí svoje "ubohé" kosti. Když si důchodce konečně sedne, vypadá zase jako nemohoucí člověk, ale doopravdy si, za závistivého pohledu na ostatní, pobrukuje:
"Zvítězil jsem nad vámi, usmrkanci!"
Hodnocení:-5 (celkem: -5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 111x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Je mi líto, že máš pocit, že jsou důchodci extra sorta, nikoli varianta těch postarších, které uvádíš na začátku.
Jo, najde se nějaký ten zaškňuřený starý dědek a protivná bába, co si myslí, že vládne světu, ale to jsou výjimky.
Kolikrát se ti senioři o to místo skoro prát musí, protože "tramvaj" je zaplněná náctiletými na cti utrhači, kteří se schovávají za pubertu a přitom zjevně vykazují známky špatné výchovy... resp. jaký rodič, takový synek/ dcerka - alá důchodci můžou postát - ... na tohle mám averzi
ať máš zkušenosti jakékoli, tady to je jen špatný popis s dávkou ironie a sebeúctou zarytou v bahně společenské konvence.
někdy se moudrost projeví holt i v rozhodnutí ovlivněném dostatečným množstvím zkušeností nasbíraných s věkem, zda má cenu ten zadek opravdu zvednout ,)
Milí kritici,
ráda bych vysvětlila: tuto věc jsem jednak napsala, když mi bylo asi 17 ani ne. A není to v žádném případě posměch či nerespekt ke starším lidem. Sama si starých lidí velmi vážím, jen nesnáším ty, co furt umí nadávat a plakat nad sebe sama. Je to prostě děj toho rána na zastávce, když jsem tehdy mířila do školy. Připadalo mi to tehdy zajímavé, protože když stáli na té zastávce, vypadali opravdu špatně a jen co se otevřely dveře šaliny, tak se z nich jak mávnutím kouzelnýho proutku staly laňky. Bylo to spíš legrační, tak jsem to trochu přibarvila a sepsala v jedný nedůležitý hodině ve škole. Psala jsem to pro zasmání, v žádným případě jako posměch či neúctu. Ale každý si s toho vezme to svoje.
Už jsem četl ledecos, ale tohle je teda až moc infantilní. Opravdu myslíš, že důchodci jsou chvíli nemocní a chvíli zdraví? Pche. Až budeš stará bába, tak pak pochopíš tu stařečkovskou mentalitu. Nehodnotím.
Nesouhlasím s pohledem Magdy na starší lidi a s Tebou nesouhlasim v tom, že by to měla smazat. Jsou to dvě zcela oddělený věci. Myslel jsem, že jsem to napsal dostatečně jasně.
Lidská duše | Zmatenost | Důchodci | Jaro | Vrať se, lásko!