sladká...

Autor: Prefeta , 2.12.2012, Povídky

  

Zase jsi přišla pozdě, jako vždy trošku zmatená. Líbí se mi čekat na tvůj úsměv. Vždycky, když mě konečně objevíš. Čekal jsem na tebe, a vzpomínal, co bylo před rokem. Seděl jsem na stejném gauči, život jsem měl tehdy ve svých rukách a nemohl se nabažit toho hloupého žonglování o tvoji přízeň. Jak bych vrátil čas. Ale to tobě říkat nemohu, stejně to asi tušíš, hladil jsem tu jinou, tu o které pořád píši. V duchu, s tebou, i na tomhle gauči.

Dali jsme si pusu, letmou, přátelskou, takovou, ze které není tušit to, jak spolu v noci vyvádíme, proč by mělo? Je to ale zvláštní, vždycky se mi na to ptáš, co skrývám a proč. Víš proč to dělám, proč tě "veřejně" nechci? Čekám. Pořád čekám, že se mi vrátí, ale tobě to říct nemohu, stejně to asi tušíš.

Už ti ani nic nenosím, spadl jsem do šedého průměru jistoty a to mě trápí. Vlastně trápilo, do dneška. Měla jsi pravdu, a já ti nevěřil. Neměl jsem se bát o tebe, ale o sebe, jsi silnější a tuhle hru si se mnou hrála víc, jak já s tebou. Selhal jsem, a tak jsi se zařídila po svém, už žádné tělíčko. Jen vzpomínka.

Máš tady tu placatou srágoru, však ty víš moc dobře jakou. Nechtěl bych ji sežrat, mimo smutku dnešního večera by mi s ní odešla i naděje...

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Hesiona 26.11.2013, 19:52

Teda snažila jsem se, ale nějak se do toho nemůžu vpravit. Jakou placatou srágoru?

kvalitní komentář (0)

Reakce: Prefeta 26.11.2013, 22:12

taková sladkost ;-)



kvalitní komentář (0)Reaguj >>