Pro Emu

V kavárně nedaleko opírám čelo o zrosené okno a pozoruji kapičky, které spolu hrají kalužinkový závod.


Autor: Kateřina Šaldová , 16.2.2007, Povídky

  

V kavárně nedaleko opírám čelo o zrosené okno a pozoruji kapičky, které spolu hrají kalužinkový závod. Mlžně, přes přivřená víčka, pozoruji lidi tam venku… s deštníkem i bez deštníku, živé i živé mrtvé, tak vzdálené, tak strašně vzdálené… Koukám do hrnku, míchám a rozpouštím se ve víru toho teplého a sladkého, piji a zas míchám a upřeně se rozpouštím. Měnit skupenství je ohromně příjemné. Chtěla jsem být šťastná, chtěla jsem najít smysl, chtěla jsem a teď už jen jsem.
Přála bych si, aby můj život byl jako film. Ve vypjatých situacích hrála by mi hudba. Když budu smutná, nebe bude šedé a lidé bez tváře pod kloboukem s límcem vykasaným, když budu šťastná, vše bude ideální, světlo, teplota i tlak. Tisíce lidí prožívá můj příběh. Nikdy nejsem osamělá, stačí se natočit kousek doleva a za sebou vidím účast všech, kteří se mnou prožívají, žijí i umírají. Směji se z plakátů, tabulí kin, autobusů, předních stránek časopisů.
Cítím dech, horké ruce kutálí se po těle ve čtyřech zdech prkenné naděje. Ležím vedle tebe, a tak moc se mi nechce otočit se k tobě. Já tu nejsem, a dokud se neotočím, tak tu ani nebudu. Ve vzduchu čpí samota a stíny plazí se sem a tam, po stropě chodí moje přesvědčení a drží znásilněnou touhu za ruku, přikrývá jí ústa, nesmíš křičet. Buď hodná, jsi už velká touha, žádná malá toužinka. A právě v tuhle chvíli snesou se jak bílí ptáci smyčce a hrají tak teskně, až začneš plakat a všechno pochopíš. Bez hádek a násilí, stačí pouhá hudba, tón v tónu.
Ema byla spíš malá než velká, spíš veselá než smutná, spíš normální než krásná. Měla velké srdce, měla ráda všechny, kdo měl rád Emu? Listonoš měl rád Emu, každé ráno na ní čekal na trhu, vybíral si z hromádek ovoce a zeleniny stejné druhy a čekal na okamžik, kdy se jejich ruce „náhodně“ střetnou, aby ucítil její hebkou kůži a cítil její vůni, jak se k němu naklonila. Někdy dokonce zahlédl prsy ve výstřihu, ale tento výhled si zakazoval, nechtěl svým pohledem pošpinit bílou a vábnou kůži. Její vůně ho pronásledovala celý den, byla ve všem a vším. Ema se těšila na každé ráno, kdy uviděla listonoše na trhu. Podle toho, u jakého stánku zrovna postával, vybírala zeleninu a ovoce, takže měla doma někdy čtyři lilky a pět melounů a jindy zase jedla celý týden jablka. Dělala z nich pyré, přesnídávky i zavařeniny. Její šatník se radikálně změnil, byly v něm teď samá tílka a trička krčily se na dně skříně. Listonoš miloval Emu. Posílal jí básničky v úhledných psaníčkách bez známek. Podepisoval se jako Karel, jmenoval se Eman. Netroufal si přiznat se k lásce, k něze. Netroufal si pomyslet na nádhernou Emu. Psal krásně, smutně. A Ema vylepovala si jeho básničky po pokoji a učila se je nazpaměť, aby si je před usnutím mohla přeříkávat a snít. Nevěděla, kdo by to mohl být, ale v nejtajnějším koutku duše myslela na čokoládové oči listonoše.
Přišel podzim, soused ze 4. patra přišel si od Emy půjčit na nájem. Představil se jako Karel a když šplhala na kredenc, šáhnul jí na zadek.
Tak tu leží Ema vedle Karla a smyčce nikdy nehrály tak zběsile jako teď. Vždyť hrají pro Emu, která se usmívá z plakátů kin.

Zobrazeno 28x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

VALSORIM 8.11.2009, 12:36
Hodnocení: 5

Skvělé. Mnohovrstevnaté, snivé a zároveň jednoznačné, když už je melancholie tak akorát, změní směr a plyne lehce dál. Řekl bych, že se nejedná o dílo začátečníka..

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Mon-gi 8.11.2009, 09:38
Hodnocení: 4

Jedna uživatelka nahlásila toto dílo jako závadné, ale není ani v nejmenším. Naopak se mi moc líbilo.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>