Rozsáhlé pohoří pokryté hustými lesy a za ním, do čerstvého rána, vychází slunce. Nádherný pohled, pomyslí si Daroth, který se na tu krásu dívá skrz zamřížované okno své cely. Tohle ráno mělo pro něj být tím posledním. Za pár minut se otevřou bytelné dveře od jeho cely a vejde stráž, která ho bude chtít odvést k šibenici. Velice optimistická myšlenka, ušklíbl se ironicky. Představa, že bude oběšen před lidem, ho natolik sžírala, že se rozhodl k sebevraždě. Zdejší město si libovalo ve své specialitce; uvazování vězňů na náměstí, aby je lidé mohli bombardovat všemožnými věcmi.
Během přesunů vězňů na tuto, pro lid tak populární podívanou se Darothovi podařilo najít velký a ostrý střep, který se perfektně hodil na bodání. Tím bylo vše vyřešeno. Daroth zkontroloval dopis na posteli, sedl na zem a opřel se o dveře, přesně tak, aby viděl na východ slunce. Měl velkou sílu, a tak pro něj nebyl žádný problém zabodnout si střep do boku, kde, jak dobře věděl, bylo velice zranitelné místo a po bodnutí člověk během pár vteřin zemře. Tak se stalo, že stráž našla Darotha mrtvého. Dopis, který ležel na posteli, byl adresován králi a také králi byl doručen.
Chladná síň zdobená mramorem. Přestože měla tato síň obrovské rozměry, byl v ní jen jeden člověk. Naproti masivním dveřím sedí ve skromně zdobeném trůně starý muž. Je zahloubán ve svých myšlenkách. Důvod toho rozjímání je v jeho ruce. Dopis. Dopis od bývalého přítele, který se před popravou zabil ve své cele. Dopis od člověka, který mu pomohl získat královský trůn. Dopis od přítele, kterého zradil. Král Fendrim po kratší pauze opět našel sílu a pokračoval ve čtení. Postupně si začal plně uvědomovat, co udělal, a vzpomněl si, jak to tehdy bylo ...
Ve vesnici Orjank žili dva přátelé, o kterých si všichni mysleli, že jsou bratři. Navzájem si pomáhali a jeden by druhému neublížil. To bylo v dobách, kdy haadarské království, ve kterém žili, vyhrálo dlouholetou válku se sousední říší. Bohužel nikdo nevěděl, že s válkou tehdy přišlo do Haadaru i zlo, které se usídlilo v temných lesích. V těchto lesích se začali ztrácet lidé a z nich si zlo vybralo svého vůdce. Změnilo mu mysl a naprosto ho ovládlo. Tento člověk se jako jediný vrátil zpět mezi lid a začal šířit pomluvy proti králi. Sestavil odboj a začal drancovat města. Daroth a Fendrim vyrostli v dospělé muže a vesnice je už nijak nelákala. Odjeli do města. Bohužel Daroth neměl moc štěstí jako Fendrim a skončil na ulici, kde také zůstal, protože se styděl požádat Fendrima o pomoc. Ale pak se Darothovi naskytla možnost proniknout ze tmy pouličního života. Byl to boj, válka, zlo. Nikdo nebyl připraven na něco takového. Všichni byli vysláblí válkou.
Vše se začalo vymykat králi z rukou, až jednoho ho dne našli mrtvého ve svém pokoji. Byl zavražděn. A jelikož nebylo nástupce, šlechta se ujala vlády. Začala stavět armádu. Ale k čemu je taková armáda, když nepřítel se pohybuje ve městech, v lesích, všude? Byl svolán zemský sněm a na něm byl ustaven jeden šlechtic, Saewer se jmenoval, a ten dostal za úkol vybudovat malou skupinu profesionálních zabijáků, kteří budou pracovat ve jménu království.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Příběh Darotha - 2. kapitola | Příběh Darotha - 3. kapitola | Příběh Darotha - 1. kapitola |