Pád osvícení

  

V zamračeném večeru si jen tak sedím u okna popíjím svou oblíbenou kávu když v tom zazvoní zvonek. Jdu otevřít a kdo to není. Jeden můj známí který se u mě dlouho neukázal. Tak jsme si sedli ke stolu do obývacího pokoje. Postavil jsem mu také na kávu. A šel jsem za ním. Jeho výraz v obličeji byl značně vystrašený. Nemohl jsem si pomoc a musel jsem položit otravnou otázku jestli je vše v pořádku a jestli se náhodou něco neděje.Když jsem ho vyslýchal najednou se otevřeli dveře od pokoje a v nich se objevila moje sestra. Divil jsem se proč sešla dolů schody a pro co si de když už měla dávno spát. Přišla ke mně začala něco mrmlat tichým hlasem. Oči měla přivřené jako by spala. Z jejich úst jsem jenom slyšel větu. „Kdyby to nevyšlo tak mi to musíš mi to napsat!“ Tuto větu stále opakovala dokola. Jelikož jsem se už druhým rokem živil jako spisovatel a publicista u jistých místních novin. Odpověděl jsem jasně napíšu Ti to zítra ale teď jdi už spát. Ani nevím vlastně co chtěla. Chtěl jsem jí hlavně odbít kvůli své návštěvě. Když odešla do svého pokoje, tak jsem se dal do řeči s kamarádem. Počkej musím jít zalít kávu, jsem mu řekl. Šel jsem do kuchyně k lince u okna kde byla konvice. Najednou slyším výkřik a něco proletělo kolem okna. Bydleli jsme v třetím patře. Odskočil jsem a vařící vodou jsem si polil celou nohu, kterou jsem si popálil. Vykoukl jsem s okna co to padalo. Bylo to hrozné zděšení. Moje malá sestra ležela pod oknem. Ihned jsem volal záchranou službu a nadiktoval jsem jim přesnou adresu. Zavěsil jsem sluchátko a běžel jsem s kamarádem pod okno poskytnout první pomoc. Když jsem dorazil dolů pod okno byl to nejhorší pohled v mém životě. naštěstí dýchala, ale její celý obličej byl od krve. Najednou jsem slyšel sirénu z dálky. Ano vydrž jsem jí stále opakoval. Když přijeli, tak jí naložili a jel jsem s nimi do nemocnice. Celou noc jsem čekal v čekárně a modlil jsem ať to všechno dobře dopadne. Nevím jestli mě bůh vyslyšel, ale kolem osmé hodiny mi přišli sdělit že z toho nejhoršího je venku a že snad žádné trvalé následky mít nebude. Oddych jsem si. Zašel jsem si koupit kávu do místního automatu na kafe. Jak jsem stál u automatu a čekal až mi vydá kávu. Podívám se na zeď na které bylo napsáno: Nechte si napsat svou závět u naší advokátní kanceláře. V tu chvíli jsem si vzpomněl na tu včerejší větu. Ale co to znamená?
Vracel jsem se do čekárny a když jsem šel kolem patologie. Kde byla nástěnka kde se vyvěšovali úmrtí. do pohledu jakoby skočilo křestní jméno jedné holčičky se stejným věkem jako má moje sestra. Hm divné pomyslel jsem si a pokračoval jsem.

Po pár dnech léčení následků úrazu. Jsem se opatrně chtěl zeptat jestli si pamatuje co se stalo a proč. Řekla mi že vlastně ani neví. Zdálo se jí, že já spisuji pro ní nějaký černý list s jejím jménem. Strašně u toho brečím a že ona něco musí udělat. Potom šla k oknu předklonila se a najednou se probudila a viděla jak jen padá z okna.
V tu chvíli mi vše došlo, co po mě chtěla má sestra sepsat. Zjištění bylo hrozné. Byl to úmrtní list. Tak jsem se lek až se mi zatočila hlava a omdlel jsem.
OD té doby jsem nikdy už nenapsal ani jednu reportáž a nikdy žádný příběh, Našel jsem si práci v pekárně a začal jsem chodit do kostela a věřil jsem tomu že to bylo jakési špatné znamení že mohu svým psaním někomu ublížit.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Vydrýsek 9.9.2013, 08:45

Možná by neškodila korekce...protože takhle nemám po pár řádcích fakt vůbec chuť číst dál...

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>