Stalo se to asi před rokem... ano, určitě to bylo před rokem, protože si vzpomínám, že jsem zrovna slavil své třicáté narozeniny. Ach, jak já je nerad slavím!
Sjedou se všichni příbuzní, jejichž příjmení nejčastěji bývá Bauer, či Bauerová. Sednou spolu ke stolu a hodiny mezi sebou klábosí, co se v jejich zajímavých životech odehrálo v poslední době. Zřejmě trpí nepříjemnou povinností se o své zážitky podělit a odlehnout tak svému svědomí. Dárky jsou pouhou záminkou pro tento čarodějnický slet.
Na poslední této události se však odehrálo něco, co mi navždy utkví v paměti. Byl by to vlastně docela obyčejný den, kdybych nepočítal přítomnost mého strýce Lukáše Bauera, která nikdy není nic obyčejného.
,,Zdravím tě, synovče!" hlásil už od branky halasným hlasem, který mě téměř násilně vytrhl ze čtení knížky, jež jsem si onehdy půjčil v knihovně. Povzdechl jsem si, vložil záložku a knihu odložil vedle sebe, na lavičku s oprýskanou barvou.
,,Strýčku!" zvolal jsem nadšeně, i když jsem nadšený vůbec nebyl. Když je na blízku strýček Lukáš, nevěstí to nic dobrého.
Příbuzní se začali sjíždět asi po třetí hodině odpolední, jak mi oznámily staré hodiny po babičce, které visí nad dveřmi jídelny už od nepaměti. Pohoštění, skládající se převážně z tří tun chlebíčků, pěti táců pečených kuřecích stehýnek a velkého dortu, na který moje maminka, i přes můj výslovný zákaz, napsala něco jako: "Všechno nejlepší k narozeninám, Martínku", plně zakrývalo celé dva stoly.
Bauerové zaujali své bojové pozice a potom, co mi poblahopřáli, se pustili do líté bitvy s pečenými kuřaty. Měl jsem to štěstí, že místo vedle mě zaujal strýček Lukáš. Tehdy byl oblečen do umaštěného nátělníku, který takřka nikdy nesundával, holé čelo mu pokrýval pot a jeho ruce hbitě obíraly stehýnka.
,,Tak, Martine," povídá s plnou pusou, ,,už máš nějaké děvče? Netvař se tak! Je ti třicet!" Vždy když dojde na řeči o ženění, snažím se držet stranou. Strýčkovi však uniknout nelze.
,,Nemám strýčku, žádná mě nechce." pronesl jsem s nadsázkou, ale k mému překvapení se strýček rozzářil. Vypadal jako velké dítě, jak mu kuřátko napínalo růžové tvářičky. Mocně polkl a naklonil se blíž ke mě.
,,Takže, můj milý synovče... mám pro tebe vynikající překvapení!" vytáhl svůj mobilní telefon a někam odběhl. Za chvíli se vrátil a pustil se opět do jídla. Byl jsem zvědavý, o čem to strýček mluvil, ale ten se jakoby najednou nechtěl o ničem bavit.
Když uplynula asi hodina, stalo se to. Někdo zazvonil. V jídelně to znělo, jako by někdo rozhoupal obrovský kostelní zvon. Strýc Lukáš odběhl od stolu, div že neporazil židli. Jídlo na stole ubývalo každým okamžikem a já hleděl na hordu Bauerů, kteří se stále cpali a překřikovali jeden druhého v ohnivé konverzaci.
Otevřely se dveře a ona vešla. Úplně mě omámila. Byla nádherná! Rovné blonďaté vlasy byly svázány do copu, který měla přehozený přes levé rameno. Její zářivý úsměv prořízl místnost jako blesk oblohu. Modré oči na mě hleděly s pátravou zvědavostí. Měla na sobě krásné letní šaty lehce nad kolena. . Vstal jsem a téměř neschopen jediného slova, dopotácel se k ní.
,,Martine, tohle je Helenka," oznámil strýc a šibalsky na mě mrkl. Natáhla ke mně ruku, kterou jsem nemotorně políbil.
Dali jsme se do řeči. Byla vtipná, usměvavá, chytrá a dokonce ji i zaujalo mé vypravování, které nikdy nestálo za nic. Navíc byla stejně stará jako já. Tehdy jsem si uvědomil, že tyto narozeniny konečně dopadnou podle mých představ. Povídali jsme si neskutečně dlouho, tak dlouho, že se všichni Bauerové, značně posíleni alkoholem, odebrali ke svým domovům.
,,To není možné!" zvolal jsem nahlas, když vyšlo najevo, že právě tahle Helenka se mnou kdysi dávno chodila do školky a byla vůbec první dívkou, které jsem kdy dal pusu.
Byly to ty nejúžasnější narozeniny. Ne díky Bauerům a jejich dárkům, ale díky strýci Lukášovi, který mě seznámil s ní- s tehdy mou budoucí manželkou. Naše cesty se opět zkřížily a vytvořily tak na do smrti trvající křižovatku, na níž stojí dva lidé- on a ona, ruku v ruce a s láskou ve vzduchu.
(celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Ale jinak líbilo, jo...a každý to nejspíše s tím závěrem bude brát jinak...
kvalitní komentář (0)Ano, mohl jsem to zakončit trošičku jinak, ale takhle mi to přišlo dobré
Děkuji za názor. kvalitní komentář (0)Reaguj >>
až na závěrečný odstavec, jak kdybys to chtěl násilím vpasovat na to slovo křižovatka
podle mě by stačilo - naše cesty se opět zkřížily
a ukončit to nějak bez té křižovatky, tak jak to máš ty
nevím, prostě mi to přijde navíc
ale jinak, slušná práce a úsměv
takže
kvalitní komentář (0)Ano, s tím vpasováním máš naprostou pravdu
Jinak moc děkuji za milý komentář
kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 
12.6.2013, 10:13ještě bych měla takovou otázečku
měl si tu povídku napsanou nebo jsi ji psal až v rámci týhle soutěže?
kvalitní komentář (0)Reakce: Medajle 12.6.2013, 13:28Psak jsem ji v rámci soutěže
kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 12.6.2013, 13:30aha
děkujuškoda toho posledního odstavce, já chápu proč, nicméně jak jsem už psala
proto čtyřka no
kvalitní komentář (0)Reakce: Medajle 12.6.2013, 13:37jo, tomu rozumím
za 4 jsem moc rad, dekuji
kvalitní komentář (0)Reakce: Medajle 12.6.2013, 13:38jo, tomu rozumím
za 4 jsem moc rád, děkuji
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
O Múzách | Filozof | Bankomat | Bestie | Osudové překvapení -SOUTĚŽNÍ