2 929 autorů
Tečou, když pozbudem peněz, nám upřímné, skutečné slzy.
[Iuvenalis] Další >>
Auto zastavilo na rozlehlém parkovišti, pokrytém stovky jiných automobilů. Byla neděle a to znamenalo jediné: nákupy. Společně s manželkou jsme vystoupili. Já, omámen množstvím strojů, náležícím nespočet rodinám, které každou neděli vyráží do nelítostného boje s obchody nákupního střediska, jsem s otevřenou pusou zamkl vůz a vydal se za manželkou. Ta doslova běžela na svých deseticentimetrových podpatcích vybojovat největší pojízdný košík, který na mě už zdálky pokřikoval, že tenhle nákup bude na dlouho.
Šouravými kroky jsem se vydal vstříc své milované polovičce. Míjel jsem vozy ostatních a s předstíraným nadšením jsem převzal pilotování vozíku, který, jak jsem tušil, za chvíli pěkně přibude na váze.
,,Netvař se tak a pojď, než nám všechno vykoupí!" zavelela Helenka. Její plavé rozpuštěné vlasy se daly do pohybu, jak přešla k proskleným dveřím, které se samy otevřely a uvedly nás tak do úplně nového světa.
Nákupní středisko bylo město ve město. Žilo svým vlastním životem a nebralo ohledy na prosté manžely, kteří celodenní boj s ním většinou prohrávali. Středisko bylo třípodlažní a ani si nedovolím odhadnout, jakou rozlohou disponovalo. Hučení rozhovorů lidí kolem, zvuky eskalátorů a sem tam nějaké to upozornění amplionu, aby se devítiletý Jiřík Novák dostavil k pokladnám, kde na něho čekají jeho rodičové, naplňovalo tu obrovskou Bestii směsicí hluku. Polkl jsem naprázdno, když jsem si uvědomil, jak dlouho potrvá, než projdeme všechny obchody. Tento boj jsme pravidelně sváděly každý měsíc. Helenka byla odvážná a já, jako pravý milující druh, jsem ji na její cestách doprovázel.
,,Martine, pojď honem!" vytrhlo mě z myšlenek. Helenka se s červenou kabelkou přehozenou přes rameno vydala na první stanoviště. Byl to obchod s oblečením. Roztlačil jsem vozík a přitom šetřil síly na později. Poslušně jsem zaparkoval před vchodem tak, abych nepřekážel davům lidí, které proudili sem a tam, většinou ale tam, dovnitř. Naposledy jsem zahlédl blonďaté vlasy mé milované, jak se s umem tlačila mezi ostatní zákazníky. Zmizela. Ještě chvíli jsem doufal, že ji v té změti hlav zahlédnu, ale marně.
Rozhodl jsem se, že se posadím na lavičku před obchodem. K mému překvapení byla plně obsazená degradovanými muži. Jeden z nich pohyboval rty, jako by chtěl něco říct, ale nic z něj nevypadlo. Hleděl přitom dovnitř obchodu a ani nemrkal. Druhý, starší pán, měl na klíně vybalenou svačinu, jež si zřejmě pořídil v McDonaldu, a nyní dojídal poslední ze čtyř hamburgrů. Další se opíral o opěradlo, hlavu zakloněnou a sem tam se ozvalo tiché chrápání. Čelo mi polil pot. Rozhodl jsem se, že raději postojím, neb jsem nechtěl aby mi Helenka vyhubovala, až se vrátí- jestli se vrátí.
Uběhla asi půlhodina, když jsem zaznamenal neobvyklý mumraj u vstupu do střediska. Stál tam postarší muž, oblečený v kožené bundě, která byla nezvykla vyboulená, jak se snažil něco pronést ven. Naneštěstí pro něj se ale Bestie nenechala ošálit a již kolem něj postávali čtyři muži v černých oblecích a sluchátkem v uších. Konečně jsem zahlédl Helenku, ověnčenou nákupními taškami, jak míří ke mě. Protáhl jsem se a přistavil vozík, aby do něj mohla vložit nákup. Usmála se, políbila mě na tvář a vydala se hlouběji, do nitra Bestie. Věděla, co na mě platí, a tak jsem se, s polibkem na tváři, rozjel za ní.
Dalším cílem byl obchůdek, nešikovně umístěný pod dlouhými pojízdnými schody. Přimhouřil jsem oči a zaznamenal velký poutač ve tvaru dámského střevíce. Opatrně jsem ho objel, připraven k rychlému úprku. Tak nějak jsem doufal, že si ho Helenka nevšimne. Všimla. Tentokrát chtěla, abych ji na její výpravě mezi regály s botami doprovodil.
,,Co na ně říkáš?" zeptala se medovým hlasem, když si zkoušela už asi padesátý pár bot. Seděl jsme před kabinkou a jediné na co jsem se zmohl, byl vztyčený palec na znamení, že se mi líbí. Doufal jsem, že po tomto manévru obchod opustíme. Helenka si je ještě jednou prohlédla a pak mi zamračeným výrazem ve tváři dala najevo, že je jiného názoru a běžela pro další pár.
Počítal jsem každou minutu, která uplynula, což mi čas strávený v Bestii ještě prodlužovalo. Po pěti hodinách jsem se dočkal zázraku. Přede mnou se, jako brána do ráje, objevily ony. Samootevírající se prosklené dveře. Denní světlo, které rychle ubývalo se dralo skleněnými tabulemi, jako by mě chtělo popadnout a odnést mě z toho pekla. Nebylo to ale třeba. Helenka mi vlepila další polibek na tvář a usmívající se, prošla ven. Chvíli jsem tam stál a pozoroval ji v září zapadajícího slunce. S pocitem nepopsatelné úlevy a radosti, že je moje žena šťastná, jsem se vydal za ní.
Svaly na rukou mě od toho nekonečného tlačení vozíku pálily, nohy jsem měl ztuhlé, tvář ochablou únavou, ale přesto všechno jsem byl šťastný.
Nastoupili jsme do vozu a já nastartoval. Usmíval jsem se a v duchu pravil: ,,Tak zase za měsíc, Bestie."
Šlápl jsem na plyn a řítil se, co nejrychleji to šlo, pryč od nákupního centra.
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
"Počítal jsem každou minutu, která uplynula, což mi čas strávený v Bestii ještě prodlužovalo" – krásně jsi vystihnul !!!!
původně jsem totiž chtěla vložit postřehy sem, ale jak jsem napsala prve, bylo by to dlouhatánský a nevím, jak bys reagoval
tudíž jsem ti to poslala přes vzkazv mém soupisu ta pochvala za větu o ubíhajícím čase je, ale když jsem se rozhodla, že ti to sem vkládat nebudu, zapomněla jsem ji samostatně pochválit, takže tedy, chválím
kvalitní komentář (0)Děkuji za připomínky, vzkaz si samozřejmě hned přečtu.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>tady u téhle mi ale chybí taková, nevím asi autentičnost tebe, coby aktéra
nevím nakolik je pravdivý věk co máš uvedený v profilu, beru že to je, jak máš uvedeno, takže to je možná tím
škoda žes to nenapsal z pohledu prostě svého, kluka, co jde se svou holkou nakupovat
vypsala jsem pár věcí, který bych napsala já jinak, nebo kde mi to nesedí, místy máš překlep, nebo chybu a taky si nejsem jistá označením přímé řeči, jestli tam nemají být za ní (za tou přímou) čárky
ale nerozumím tomu až tak, takže si počkám na komentáře zasvěcenějších
moje poznámky pošlu vzkazem, tady by to bylo asi moc dlouhý
takže za mě takto.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Osudové překvapení -SOUTĚŽNÍ | Filozof | Gympl v zoo | O Múzách | Dešťové objetí