Náhoda

  

Svátek Valentýn - všech zamilovaných, jak sladké, ale proč se nikdo nezajímá o tu samotu, která je ve všech? Ta se nijak slavit nemusí.
Možná, že je to hezký svátek, ale prvního máje, kdy všechno rozkvétá, nejen třešně. Je lepší nálada, alespoň ta moje, je na lásku o hodně více prostoru.
ONA
Bylo jaro, všechno rozkvétalo, probouzeli se všichni spáči. Ale i Alena, která zimu přečkávala. Nějaké lyžování ji nebavilo, bruslit nemohla a žádné zábavy v dosahu nebyly. Ale zase měla pořád svoji lásku s velkým L.
Okouzlující kluk, který oslňoval každý den nejen ji, a jí to bylo příjemné, taky proč ne. Když zavolala, hned přijel, psával jí a opětoval lásku láskou.
Alena žila v ráji, školou proplouvala, láskou žila.
Asi každý člověk, který není perfekcionista, začne idealizovat svého partnera, chyby přehlíží, protože se mu nezdají býti hlavními. To dělala i hlavní hrdinka. Vždyť ona také není žádná krasavice a dračice mol, pouhá obyčejná holka, která neumí jen brát, ale i dávat.
Byl krásný jarní den, vedro se mísilo s prachem, očekávaná bouřka. Ta, která osvobozuje, čistí a klidní napětí.
Velké kapky padaly na parapet s pravidelným hukotem, byla to smršť, která začala ustávat. Alena seděla u okna, pozorujíc přírodu, která se brání, vzala tužku do ruky a začala psát. Své pocity, vznikla nádherná básnička, kterou si nechala v šuplíku. Ty pocity napsané na papíře, vyřknuté světu, ji rozradostnily - chtěla být se svým princem, i když věděla, že v pohádce nikdy nežila.
Ustrojila se a běžela na autobus a v městě čekala na hromadnou dopravu, právě jí jela tramvaj do cílových končin. Nebyli ze stejného města, ale dělilo je jen 15 km. Rodičů dům znala, hlavně jeho pokoj, takže se ani nenamáhala ťukat, chtěla být u něho co nejdřív, bez formálních maličkostí.
Vešla.
Zůstala stát před prahem. Její miláček se zrovna objímal s krásnou blondýnkou, která toho na sobě víc neměla. Ani Michalovi zima nebyla...
"Promiňte...," zašeptala hlasem spíš do koberce než k sousoší na posteli. Nechtěla se bavit. Proč? Slova byla zbytečná a omlouvání se v této situaci bylo sice komické, protože tuto štafetu měl přebrat někdo jiný. Zavřela dveře a domů utíkala přes město a až na konci si sedla na zastávku a čekala na autobus, který ji doveze zpět, do vesnice. Kaluže nebyly vyschlé, ale nevadilo jí to. Čisté ovzduší jí jen prospělo.
Zase si sedla na své místo před oknem a začala psát...
Už to nebylo o radosti, ale o bolesti.
Celý dny živořila, život pro ni neměl cenu, ale nebyla bláhová, aby si ho vzala.
Tři telefonáty, od zrádce, který ji zranil na těch nejcitlivějších místech.
Prý bylo všechno omyl, Alena si vše vyslechla, ani slůvkem se nevyjádřila, ani jednou neřekla nic o bolesti, kterou prožívala.
ON
Michal - kluk mnoha srdcí šampión. Ale svoje dal jen jedné - Aleně. Viděl ji jako krásnou dívku, která má více skvělých povahových vlastností než každá vyžle, která se mu nutila. Vlastně ji měl rád i proto, že ona jediná ho nebalila, on si ji musel vydobýt. Což se mu povedlo...
Ta blondýnka v jeho pokoji byla bývala jeho holka, která ho nutila a přemlouvala. Neznala hrdost. Michal jí sice měl dost, na druhou stranu chtěl poznat, jestli by to mezi nimi bylo takové jako dřív.
"Alena se to nesmí dovědět!" říkával si, a tím oklamával nejen sebe, ale hlavně své city a Alenu.
Víte, jak to skončilo.
Když jí volal, nikdy mu to nepoložila, ale jen tiše poslouchala, to bylo pro něj ještě krutější, než kdyby mu nadávala. Při posledním telefonátu jí řekl, že už dál nemůže, napíše dopis, který ji má utvrdit, že jen ji miluje.
Sedl si ke kupě papíru a začal psát...

Alenko,
asi víš, že před tebou jsem měl hodně jiných holek. Nechci, aby sis o mně myslela, že jsem byl nebo jsem děvkař. Vždy se mi nabízely a neříkám, že jsem v tom nevinně, ale většinou jsem si jich nevážil jako plnohodnotných lidí. Neměly mě až tak rády, ale chtěly se mnou vychloubat.
Pamatuješ si na naše seznámení? Ani jednou jsi se na mě nepodívala. Byl jsem pro tebe vzduch. Byla jsi křehká, nevinná a smutná, hodně. Chtěl jsem Tě už v té době vzít do náruče a říct, že to bude všechno dobré...
Prožíval jsem s Tebou nezávratně krásné chvíle, hlavně proto, že Ty jsi se mi nevnutila, a já Tě obdivoval a pořád obdivuji...
Já vím, zranil jsem Tvé city, ale věř mi, Hanka byla moje holka, z dřívějška, možná hezká, ale jen loutka, bez názoru, vůle, hrdosti...
Nabídla se mi a já jak zbaven smyslu jen přikývl. Potom jsi vešla... NIKDY jsem si nemyslel, že láska tak bolí. Takhle jsem se jen utvrdil, že Tě mám ještě více rád. Už vím, proč se říká, že uvědomíš si, co máš, až když to ztratíš.
JENŽE JÁ TĚ ZTRATIT NECHCI!!!
Miluji Tě, hrozně moc, přál bych si, kdybychom mohli začít od nuly, s čistým štítem.

To, co jsem sesmolil, jsem ještě nikdy nenapsal, nemusel jsem, ale já chci, abys věděla, co k Tobě cítím.
Michal

ONA
Do telefonu mu neřekla vůbec nic, ale po těch všech dnech se jí to rozleželo v hlavě. Láska je silnější než vůle. A vlastně očekávala dopis, který jí slíbil. Začínala zase věřit ve štěstí a na odpuštění...

Jenže na dopisu nebyla uvedena vesnice a pošta se nechtěla zabývat, komu ten dopis patří. Vždyť nějaké emociální záležitosti jsou jim jedno.

Alena byla zklamaná, že ON jí sliboval dopis, který ji má utvrdit v jeho lásku.
Michal byl zklamaný, že pro NI ten dopis nic neznamenal a ani se neozvala...
Byl smutný, ale hrdost mu nedovolila zvednout už počtvrté telefon s nazpamět naučeným číslem...

Po třech měsících se uviděli na zábavné akci, která se konala ve městě.
On s krásnou blondýnkou, ona s vysokým, sportujícím klukem.
Poznali se, vrátily se honem zapomenuté city...

Pozdravili se, usmáli se na sebe a šli každý sám za svým štěstím.
Ač mohli by si to vyříkat, vrátit se k sobě, nestalo se tak... i když pořád jeden druhého milují.
I takové jsou náhody, nejen krásné, zvoucí k lásce...

Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře